Kamennß obruba na ho°e je viditelnß jeÜt∞ z n∞kolikakilometrovΘ vzdßlenosti. Ani₧ bychom trp∞li p°ehnanou fantaziφ, p°ipomφnß tvar p∙dorysu Noemovu archu. Proto se svΘho Φasu dokonce soudilo, ₧e takhle n∞jak musela vypadat hora, na nφ₧ biblickß archa p°istßla. Namodrale bφlΘ zdi skuteΦn∞ velmi p°ipomφnajφ kamenn² otisk lodnφho trupuà
   Tajupln² horsk² ·tvar nemß samoz°ejm∞ s Noemovou archou nic spoleΦnΘho u₧ jenom proto, ₧e tato archa, jak znßmo, p°istßla v dneÜnφm Turecku na ho°e Ararat. A pokud to tam nßhodou nebylo, pak se v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nem∙₧eme domnφvat, ₧e by se to stalo na mφst∞, v n∞m₧ mluvφme û toti₧ ve Skotsku.
   Zßhadn² horsk² ·tvar se nachßzφ na ho°e Tap OÆNoth nedaleko vesnice Rhynie na severozßpad∞ Skotska. Celß hora je vysokß 560 m a objekt s naprostou jistotou nep°edstavuje Noemovu archu a rovn∞₧ nenφ z biblick²ch dob, n²br₧ s historicky mnohem konkrΘtn∞jÜφho obdobφ, toti₧ ze 4.stoletφ n.l. Zßhadn² je na n∞m ovÜem fakt, ₧e je p°ipisovßn druid∙m.
   DruidovΘ (dφky Asterixovi a Obelixovi zdomßcn∞li i v pov∞domφ nejÜirÜφch lidov²ch vrstev) byli keltskß kn∞₧skß t°φda v Galii a na Britsk²ch ostrovech. SpoleΦn∞ s bardy a vaty tvo°ili spoleΦenskou vrstvu uΦenc∙, kterß urΦovala kulturnφ ₧ivot keltsk²ch nßrod∙. V prvnφ °ad∞ bylo jejich povinnostφ peΦovat o nßbo₧enstvφ a vykonßvat ob∞tnφ ob°ady.
   Krom∞ toho zastßvali i soudnφ funkce a zab²vali se mimo jinΘ lΘka°stvφm, zem∞pisem, astronomiφ a v²kladem sn∙. I p°φznivci kreslen²ch film∙ Walta Disneye majφ kouzelnφka Merlina jako druida; tahle postava m∞la ka₧dopßdn∞ historick² nebo legendßrn∞ historick² vzor.
   Merlin ·dajn∞ dokßzal zruÜit zemskou p°ita₧livost (to by mohlo sv∞dΦit o urΦit²ch tricφch s magnetismem) a podle legendy byl Φast²m hostem u proslavenΘho kulatΘho stolu krßle ArtuÜe. To vÜak uvßdφme pouze na okraj.
   Co p°edstavuje objekt na ho°e Tap OÆNoth?
   Rozm∞ry kamennΘ stavby byly p∙vodn∞ 28 x 45 m. Nejprve to vypadalo, ₧e k tomuto zßhadnΘmu v²tvoru neexistuje ₧ßdn² p°φstup. Teprve pozd∞ji, kdy₧ u₧ se dßvno nev∞d∞lo, jakΘmu ·Φelu relikt vlastn∞ slou₧il, byl jeden p°φstup vytvo°en.
   Tento popisovan² objekt se stßvß zßhadou ve chvφli, kdy si podrobn∞ prohlΘdneme kamennou obrubu. Jeden kßmen le₧φ na druhΘm, a t°eba₧e nebylo pou₧ito malty nebo jinΘho pojiva, p°esto jsou vÜechny pevn∞ spojenΘ û dφky zesklovat∞nφ. Zesklovat∞nφ zp∙sobenΘ natavenφm materißlu.
   Profesor archeologie Hans Schindler Bellamy vyslovil nßsledujφcφ domn∞nku: Tyto kameny musely b²t vystaveny obrovskΘmu ₧ßru, v²razn∞ p°esahujφcφmu tisφc stup≥∙. Bylo to nejmΘn∞ 1200 stup≥∙. Teprve p°i t∞chto teplotßch se pou₧it² kßmen natavφ a jednotlivΘ stavebnφ prvky se navzßjem speΦou. Zdß se, ₧e tu nejspφÜ p∙sobili druidovΘ.
   Je v podstat∞ jistΘ, ₧e druidovΘ byli ve Skotsku aktivnφ a₧ do 6.stoletφ n.l. Nenφ tedy architektonick² komplex na ho°e Tap OÆNoth jednφm z jejich d∞l? Nenφ to snad dokonce jejich mistrovskΘ dφlo?
   Nikdo nedokß₧e s urΦitostφ °φci, jak bylo tohoto pozoruhodnΘho efektu dosa₧eno. Nepoda°ilo se ani zcela jednoznaΦn∞ vysv∞tlit, jestli byly zesklovat∞lΘ kameny vytvo°eny v∞dom∞. U₧ roku 1770 v∞noval jist² James Anderson v²zkumu podobn²ch staveb celΘ desetiletφ svΘho ₧ivota. Tehdy jich stßlo mnohem vφce. Od tΘ doby byla v∞tÜina rozebrßna a odnesena, proto₧e mφstnφ obyvatelstvo pou₧φvalo kameny na stavbu dom∙ a stßjφ.
   Zmφn∞nΘmu Jamesi Andersonovi je t°eba pod∞kovat za to, ₧e se nßm dochovalo n∞kolik p°esn∞jÜφch ·daj∙ o kamenn²ch komplexech. Jeho v²zkumnß prßce p°itom dodnes umo₧≥uje vylouΦit jako nevhodnΘ, nemo₧nΘ Φi zcela mylnΘ r∙znΘ v²klady, s nimi₧ se i v souΦasnosti tu a tam setkßme. AvÜak ani Anderson, kter² o sv²ch v²zkumech psal v letech 1777 a 1780 v Φasopise Archaeology, nenaÜel ₧ßdnΘ pozitivnφ vysv∞tlenφ tohoto jevu. Zato dokßzal nßzorn∞ p°edvΘst, co nep°ichßzφ v ·vahu.

Prvnφ domn∞nka

   Zesklovat∞lΘ kameny vznikly ve 4.stoletφ jako d∙sledek n∞jakΘ nehody. P∙vodnφ vzhled objektu: St∞ny tvo°ily vn∞jÜφ ochrann² val malΘho sφdliÜt∞. Za kamenn²m oblo₧enφm byla zbudovßna jeÜt∞ d°ev∞nß st∞na, ta se vÜak neÜ¥astnou nßhodou vz≥ala, sho°ela a ₧ßr, kter² p°itom vznikl, zp∙sobil zesklovat∞nφ kamen∙.
   Tato domn∞nka se opφrß o skuteΦnost, ₧e se roztavily a zesklovat∞ly pouze kameny na vnit°nφch st∞nßch, na vn∞jÜφ stran∞ nejsou nikde podobnΘ zm∞ny patrnΘ. Jinak ovÜem tato teze o nehod∞ nenφ p°φliÜ d∙v∞ryhodnß. Je v podstat∞ vylouΦenΘ, aby stovky podobn²ch kamenn²ch äm∞stsk²ch komplex∙ô byly zniΦeny naprosto stejn²m zp∙sobem, toti₧ rozsßhl²m po₧ßrem.

Druhß domn∞nka

   P°φΦinou nebyly ₧ßdnΘ neÜ¥astnΘ nßhody, n²br₧ bitvy a vßlky. ┌toΦφcφ nep°ßtelΘ sφdliÜt∞ zapßlili a p°i po₧ßru doÜlo k zesklovat∞nφ kamen∙.
   I proti tΘto domn∞nce sv∞dΦφ v podstat∞ stejnΘ argumenty jako v p°edchozφm p°φpad∞. Existuje ostatn∞ navφc velmi pßdn² protiargument v podob∞ komplexu ve skotskΘm Knockferrelu. Tam je toti₧ mo₧nΘ pro zm∞nu najφt zesklovat∞lΘ kameny pouze na vn∞jÜφ stran∞ st∞n. Po₧ßr vnit°nφho sφdliÜt∞ je tφm vylouΦen. Domn∞nka, ₧e ·toΦnφci oblo₧ili vn∞jÜφ st∞nu d°evem a pak ho zapßlili, nenφ p°φliÜ pravd∞podobnß, i kdybychom v rozporu se vÜemi zkuÜenostmi p°edpoklßdali, ₧e obrßnci v pevnosti jejich konßnφ jenom neΦinn∞ p°ihlφ₧eli. Navφc by bylo t°eba zalo₧it opravdu obrovsk² po₧ßr a podΘl celΘho valu. Pak by ale bylo opravdu nemo₧nΘ zabrßnit tomu, aby tento velkoploÜn² po₧ßr nep°eskoΦil na stavby uvnit° komplexu.

T°etφ domn∞nka

   Zesklovat∞lΘ kameny pochßzejφ u₧ z prehistorickΘ doby. V ÜerΘm dßvnov∞ku se kameny spekly dφky sopeΦn²m v²buch∙m. V historickΘ dob∞ byly tyto speΦenΘ nebo roztavenΘ kameny z mezitφm vyhasl²ch vulkßn∙ vyt∞₧eny a pou₧ity jako stavebnφ materißl.
   To vÜak nem∙₧eme brßt vß₧n∞ ani jako pouhou domn∞nku. Kde se vlastn∞ tyhle sopky nachßzely? Jenom v samotnΘm Skotsku dodnes existuje jeÜt∞ Üedesßt komplex∙ s roztaven²mi a zesklovat∞l²mi kameny, ale Üiroko daleko se nevyskytujφ ₧ßdnΘ vyhaslΘ sopky.

╚tvrtß domn∞nka

   K roztavenφ a zesklovat∞nφ kamen∙ doÜlo ve specißln∞ konstruovan²ch tavicφch pecφch.
   Proti tΘto domn∞nce hovo°φ skuteΦnost, ₧e se zatφm nepoda°ilo objevit ani tu nejmenÜφ stopu po podobn²ch pecφch. A to pomneme fakt, ₧e p°i rozsßhl²ch plochßch zesklovat∞l²ch kamen∙ by musely b²t v provozu ob°φ pece, kterΘ by ovÜem zase nemohly jen tak beze stopy zmizet.

Pßtß domn∞nka

   Pot°ebn² ₧ßr dokßzali cφlev∞dom∞ vytvo°it druidovΘ, kte°φ tak dosßhli natavenφ a zesklovat∞nφ kamen∙. DruidovΘ objevili tuto specißlnφ techniku zd∞nφ bez malty. Podle vÜeho to probφhalo nßsledujφcφm zp∙sobem: U budovan²ch kamenn²ch st∞n se nekladl kßmen na kßmen, n²br₧ se mezi nimi ponechßval vnit°nφ voln² prostor. Tyto dutiny pak byly vypl≥ovßny d°evem a Üt∞rkem a ho°lav² materißl byl nakonec zapßlen. ObrovskΘ komφny p°edstavovaly v tomto p°φpad∞ samotnΘ st∞ny. Touto metodou se dosahovalo vysokΘ teploty, a tφm i zesklovat∞nφ kamen∙.
   Ale i v tomto p°φpad∞ se uplatnφ pßdnß nßmitka, jak je mo₧nΘ, ₧e kameny jsou zesklovat∞lΘ  bu∩ jenom na vnit°nφ, nebo naopak na vn∞jÜφ stran∞. P°i popsanΘ metod∞ by p°ece musely b²t na obou stranßch. Tato teze se opφrß o proslaven² CΘsar∙v spis äO vßlce galskΘô, d∙v∞rn∞ znßm² mnoha generacφm gymnazist∙. CΘsar v n∞m popisuje vßlku v Galii a ämurus gallicusô, galskou ze∩, sestßvajφcφ z kamene a d°eva. ArcheologickΘ vykopßvky u Abernethy v oblasti Perthku a Dun Lagaidhu v okolφ Rossu CΘsarovo tvrzenφ dokonce potvrdily konkrΘtnφmi materißlnφmi nßlezy. U tam∞jÜφch komplex∙ byly z°ejm∞ pou₧ity kamennΘ a d°ev∞nΘ st∞ny, ale stejn∞ tak je zjevnΘ, ₧e d°evo tu nebylo pou₧ito za ·Φelem spßlenφ a vyvolßnφ ₧ßru. ArcheologovΘ v tomto ohledu experimentujφ u₧ dobr²ch 200 let. AngliΦan Gordon Childe stav∞l celΘ dlouhΘ roky st∞ny z nejr∙zn∞jÜφch kamenn²ch a d°ev∞n²ch sm∞sφ a pak je v₧dycky spßlil. Äßdn² z pokus∙ ho vÜak ani nßznakem nedovedl k efektu zesklovat∞nφ. Ani jemu, ani mnoha dalÜφm experimentßtor∙m se prost∞ nepoda°ilo dosßhnout niΦeho, co by alespo≥ zdßnliv∞ p°ipomφnalo nataven² zesklovat∞l² kßmen. Byly sice zaznamenßny ojedin∞lΘ pokusy, na jejich₧ konci se zesklovat∞l² kßmen objevil; bylo vÜak p°i nich pou₧ito obrovskΘ mno₧stvφ d°eva a dosp∞lo se pouze k lokßlnφm nataven²m a zesklovat∞l²m plochßm, nikdy neÜlo o celΘ st∞ny nebo komplexy, jakΘ se zachovaly dodnes. Naopak, kameny se u₧ b∞hem procesu ho°enφ hroutily nebo se pod vlivem vysokΘho ₧ßru deformovaly k nepoznßnφ.

 èestß domn∞nka

   P∙vodnφ st∞ny byly valem tvo°en²m vysok²m podφlem d°eva s mal²m zastoupenφm kamene. ┌toΦφcφ nep°ßtelΘ d°evo zapßlili a jednotlivΘ ulo₧enΘ kameny zesklovat∞ly.
   Tak naivnφ a hloupφ stavitelΘ t∞chto komplex∙ jist∞ nebyli. Kdo by budoval sv∙j obrann² komplex tak neproz°eteln∞, ₧e by ho agresor∙m staΦilo jenom zapßlit? Gordon Childe navφc experimentoval i s podobnou konstrukcφ, avÜak i v tomto p°φpad∞ zjistil, ₧e jde o z°ejm² omyl. P°edevÜφm vyÜlo najevo, ₧e st∞ny s d°ev∞nou a kamennou sm∞sφ je mo₧nΘ zapßlit jen s vynalo₧enφm nesmφrnΘho ·silφ. A jak jsme se u₧ zmφnili, obrßnci by p°itom za sv²m ochrann²m valem jist∞ jen tak neΦinn∞ nep°ihlφ₧eli.

   Shr≥me to tedy: Nadßle z∙stßvß nevysv∞tlenΘ a nejasnΘ, jak k zßhadnΘmu zesklovat∞nφ kamen∙ doÜlo.
   Znovu se p°φmo nabφzφ domn∞nka, ₧e tato zßhada z∙stala a₧ dodnes nevy°eÜena hlavn∞ proto, ₧e dosud nebyly polo₧eny sprßvnΘ otßzky. Äßdn² archeolog toti₧ nikdy neuva₧oval o jinΘm vysv∞tlenφ ne₧ ohni, kter² druid∙m p°i tavenφ kamen∙ pravd∞podobn∞ slou₧il. Jin²mi slovy: Zatφm se vÜichni ptali jenom na to, jak m∙₧e b²t pomocφ ₧ßru dosa₧eno zesklovat∞nφ povrchu kamen∙. Nepochybn∞ tu p∙sobil obrovsk² ₧ßr!
   A co kdy₧ tu v∙bec neÜlo o ₧ßr? Nenφ mo₧nΘ si p°edstavit n∞jakΘ jinΘ °eÜenφ?
   V muzeu v bolivijskΘ Cochabamb∞ jsou vystaveny takzvanΘ ähn∞tenΘô kameny. Jde o r∙zn∞ velkΘ kameny, na nich₧ se zachovaly otisky rukou a nohou star²ch Ink∙ û jako by neexistovalo nic jednoduÜÜφho, ne₧ hnφst kameny jako mßslo.
   Kameny m∞kkΘ jako mßslo? To nemohlo b²t vlivem ₧ßru. Kdy₧ je kßmen roz₧haven² tak, ₧e je m∞kk² jako t∞sto, pak je nemyslitelnΘ, ₧e bychom v n∞m mohli zanechat otisk ruky nebo chodidla. Tavicφ ₧ßr by p°i prvnφm doteku vÜechno spßlil.
   V kv∞tnu 1967 perußnsk² archeolog pßter Jorge Lira tvrdil, ₧e objevil °eÜenφ. DneÜnφ InkovΘ ho ·dajn∞ zasv∞tili do tajemstvφ, jeho₧ podstatou byl recept na rostlinnou sm∞s. Pomocφ v²ta₧ku z tΘto tajnΘ sm∞si je pr² opravdu mo₧nΘ zm∞kΦit kameny tak, ₧e p°ipomφnajφ mßslo, a pak je dle libosti zpracovat a zformovat.
   M∙₧e b²t tedy toto °eÜenφm zßhady? Je znßmo, ₧e druidovΘ byli nadpr∙m∞rn²mi botaniky. M∙₧eme tedy p°edpoklßdat, ₧e rovn∞₧ znali nebo objevili obdobu inckΘho receptu a m∞li k dispozici specißlnφ rostlinnou sm∞s, kterß zm∞kΦovala kameny? Na to jeÜt∞ asi dlouho nenalezneme odpov∞∩à

vybrala a zpracovala                      Bestie

Pou₧itß literatura:
Walter-J÷rg Langbein û VelkΘ zßhady 2500 let (Dialog 1996)