Click

Tak si schválně dáme na začátek malý kvíz: Co všechno jste o projektu Chameleon slyšeli před jeho konečným a dlouhoutajovaným vydáním? Co vše jste si o tomto projektu malé vývojářské Bratislavské pobočky přečetli, kolik screenshotů shlédli a kolika videí namlsali? Ne, nemá cenu odpovídat. Chameleona rozhodně nějaký hype nečekal a ani čekat nebude. To však neznamená, že tato nízkorozpočtová a potenciálně menší hra je zkrátka opravdu herně menší a oproti konkurenci v herních aspektech zaostává…

Určitě ne. Chameleon i na svůj rozpočet a prostor, jaký mu byl poskytnut, působí poměrně zdařilým dojmem a rozhodně se s konkurencí nejen stealth akcí může srovnávat. Přitom samotný vývoj hry zdaleka nebyl jednoduchou pocházkou růžovými sady. Slovenská pobočka (dnes nefungující) úspěšné české herní firmy Illusion Softworks měla své problémy a samotné vydání hry bylo bohužel o několik měsíců pozdrženo, ačkoliv hra byla již hotova. Může být však zcela zbytečné se tím dále zabývat, neboť máme před sebou finální, dá se říci, česko-slovenský produkt. A že v těchto končinách umí vývojáři dát vzniknout kvalitním titulům, o tom svědčí nějaká ta řádka herních záležitostí…

Chameleon je překvapením. O to větším, že přišel takřka z ničeho. A jelikož herní trh zcela nasycen stealth akcemi není, Chameleon má svůj potenciál onu mezeru doplnit. Nebudu vám však cokoliv nalhávat, nemáme před sebou ani dalšího Solid Snakea, Sama Fischera, Hitmana, ba ani dalšího Garretta. Všechny čtyři tituly, ze kterých pocházejí zmiňované hl. postavy a které přispěly ke stealth žánru novodobé herní historie největší dílem, jsou totiž o nějaký kus zajímavější. A je prakticky jedno, čím jsou věci uzpůsobeny. Jestli nápaditostí misí, lákavostí příběhu, výsostnější prezentací nebo hlavním představitelem. Od všeho to bude možná troška. Pro nás je podstatné, že Chameleon přichází sice v pravý čas, ale hráče nenaplňuje do sytosti. Ve výsledku to znamená, že ve většině herních aspektů se potácí někde kolem lehkého nadprůměru (výjimku tvoří snad „jen“ grafické zpracování a ovládání, viz. níže). O jisté průměrnosti pak svědčí např. příběh… vedlejší to zajímavost.

Ano, příběh hry se nepřenesl s nějakým nadhledem nad klasické příběhové klišé. Ale není se čemu divit: řada vývojářů nebere příběh, zvláště u akcí, prvořadě (a on zcela prvořadý u akcí opravdu není). Je zde však ještě jedna záchrana, a to v podobě prezentace/realizace. Příběh tak může být sice stokrát obehraný, od základů trochu nudný a předvídavý, ale pokud je jeho realizace silná a dokáže hráče vtáhnout, pak se o záporu dá jen těžko mluvit. Pro někoho bude jistě Chameleon na rozcestí, pro mě ale představuje příběh slabší složku hry. A jakou že vlastně?

Hlavní postava, takřka anonymní, je jako dítě překvapena šikovným sniperem. A ne snad přímo ona, jako její rodina. Otec a matka. Oba umírají nedůstojně v krvi na betonu jedné nikaragujské ulice před jistým velvyslanectvím. Co se stalo a proč vlastně? Dnes (píše se rok 1990), o 15 let starší, statný, drsně vypadající a drsně jednající muž, syn obou rodičů, vydává se na lov. Již nepracuje pro CIA, nestačí mu hrabat se v archivech a plnit rozkazy shůry, chce na vlastní pěst odhalit, kdo že vlastně za onou prachsprostou vraždou stál a dodnes stojí. Cesta vede přes zásilky zbraní. A nebude jednoduchá, na to můžete vzít jed… kyanid nejlépe.

Tak to vidíte. Přes příběh jsme se přenesli a ani to příliš nebolelo. Bolet nás bude až pád přímo do reality, neboť na nás vývojáři přichystali 17 ne úplně rozličných, ale přesto poměrně zajímavých a hlavně nebezpečných misí. Onehdy v Bejrútu, jindy na Kubě, v Belfastu, na farmě v Irsku, na policejní stanici v Baltimoru, na letišti v Albánii či nádraží v Moldávii. Prostředími se nudit tedy rozhodně nebudeme. Ač jsou schémata misí a jejich design vcelku prostá a nejednou viděná, hra dokáže v určitých momentech překvapit i nadchnout. To když se otřepaná náplň prostého zabíjení a občasného ukrývání nepřátel změní a přijde na řadu něco sofistikovanějšího. Mám na mysli např. časové limity, špiónské utilitky apod. Avšak: všeho je málo a jednoduchého zabíjení přespříliš. I když Vám autoři nabízejí dva styly hraní, tedy tzv. tichý a hlučný (tichý má své neoddiskutovatelné výhody), stejně Vás hra vodí praktickou, ale také daleko nudnější přímočarostí a striktním dodržováním postupů (někdy i stealth akce bere za svou a stávají se ze všeho jatka – viz. zpestření v podobě jednoduché mise ve vlaku). Nelze provádět cokoliv, dostávat se na místa mnoha způsoby – toho je využito jen po skrovnu, což je škoda. Většinou se jedná jen o vržení hl. postavy k nepřátelům a teď se, po vzoru Commandos, s nepřáteli vypořádej a dostaň z místa X na místo Y (někdy v doprovodu třebas bezpečnostních kamer). Navíc se nelze ani infiltrovat k nepřátelům a tzv. je klamat, splynout s davem. Schází i využití speciálních vlastností a především širší a častější využití věciček, jako jsou mikrofony, dalekohledy, kuše, noktovizory apod. Hra jejich širší využití neumožňuje, spíše jen okrajově. Zůstává se tak spíše jen u špionážní kamery, umožňující pohled za zavřené dveře, paralyzéru či paklíče. A u škrcení, což je spolehlivý, levný a tichý způsob jak sprovodit ze světa nezbedníky všemožné… U stealth akce, viděné z pohledu třetí, ale i první osoby (ano, lze využívat oba pohledy), trošku nevyužitý potenciál, zdá se mi.

Chameleon má však i svá pozitiva. Jistě jsou podtržena i vzezřením hry, které vychází na upraveném LS3D enginu. Tedy na tom enginu, jenž poháněl před několika lety dnes již legendární 3rd person akci Mafia. A Chameleon z jejích základů vychází na jedničku. Grafika působí poměrně slušně (byla radost střílet do oken, vážně ano), v konkurenci zcela jistě obstojí, a samotné pohyby a vůbec ovládání postav je řešeno výborně intuitivním řešením, ne nepodobným také starší Mafii. Ovládání je opravdu podařené, jednoduché a lehko se s ním sžívá. Výborné jsou i briefingové intermezza, kdy se dozvídáte informace o další misi taktéž jednoduchým, ale plně funkčním a přehledným způsobem. Pochválit lze samozřejmě i výše zmíněnou rozmanitost prostředí a hudba nepůsobí také k žádné škodě, ač někdy pasuje k obrazu lépe, jindy hůře (občas je hudební smyčka skutečně až příliš se opakující).

Ale Chameleon má i svá další negativa. Vynechat nemohu nedokonalou AI protivníků, zasekávání nepřátel o jisté předměty, mizící a zase se navracející krev a některé další chybky. Co naplat? Pozitiva vyvažují negativa a Chameleon je i přes své nesporné přednosti trochu šedou hrou, která nevyčnívá a časem jistě trochu upadne v zapomnění. S nostalgickou slzou v oku se na ní jistě také vzpomínat nebude. Ovšem, abychom si dobře rozuměli: nemluvím o nějakém propadáku, mluvím jen o jindy nápadité, jindy nápady postrádající stealth akci, která tu využila něco, tu pominulo ono. Ve výsledku je to „jen“ lehce nadprůměrná hra se slušnou hrací dobou a solidními hardwarovými nároky. Já myslím a zároveň věřím, že mnoha lidem toto k hernímu štěstí postačí.

Poměrně slušně vypadající i dobře hratelný herní produkt, který rozhodně autorům ostudu dělat nemůže. Přesto schází několik herních zajímavostí, jež by hru povýšily do stavu nezapomenutelného či výjimečného. Přeci jen: Chameleon není žádný novátorský kousek - spíše bez závažnějších chyb zvládnuté řemeslo.

INFO

Rok vydání - 2005, Žánr - Stealth akce

Výrobce - Silver Wish Games, Distributor v ČR - Cenega, HW nároky - CPU 1 GHz, 256 MB RAM, 32 MB 3D karta

Hodnocení = 70