Možná někteří z vás zaregistrovali, že tento měsíc začalo vysílat jedno nové rádio. Cožpak o to, rádia přicházejí a odcházejí, ale toto je trochu jiné. Jde totiž o další stanici Českého Rozhlasu. Tentokrát s názvem Wave. Již ten anglický název napovídá, že to bude zřejmě trochu jiné rádio, než ty stávající. Konečně totiž lidem z této koncesionářské společnosti došlo, že velkou skupinu lidí, kteří platí své měsíční paušály za tuto státní rozhlasovou společnost, tvoří posluchači v mladším věku a tak náležitě chtějí poslouchat i jinou muziku a celkově chtějí informace a pořady, které jsou jim blízké. Ve světě to není žádnou novinkou, že i státní rozhlasy vysílají hudbu, která je pro mladé. Rádio ČR Wave tak je určitým českým klonem asi nejvyhlášenější britské stanice BBC Radio 1, kterou poslouchá spousta mladých z důvodů, že obsahuje naprosto bezkonkurenční či již legendární pořady s těmi nejlepšími hudebníky, dýdžeji a lidmi kolem muziky. Již od státního vysílání nemusíte očekávat jen domácí tvorbu, dlouhé zpravodajství, vysílání pro menšiny či vážnou hudbu. Ale trochu zase zadržme: při poslechu Waveu dojdeme rychle k závěru, že této stanici ještě schází hodně zkušeností, aby se dostala na takovou úroveň, kterou poskytují angličtí kolegové. Nynější vysílání spíše připomíná vysíláni regionálního komerčního rádia, kde jsou komentátory sice mladí, ale nezkušení lidé. Ale konečně i moloch jako český rozhlas zažívá posun k moderní době, styl jako house, funk, hip-hop a podobně už nebude v tomto placeném formátu vynecháván. Držme jim palce, ať rychle rozšíří své pozemní FM vysílání a můžeme poslouchat v dobré kvalitě, v každém koutě naší malé zemičky zajímavé a profesionální vysílání na vlnách českého rozhlasu.

1. Zcela určitě dvě CD Niny Simone, noví Skalpel s Konfusion, Radiohead a jejich Bends, Chris Isaak na albu Wicked Game, islandští Sigur Rós a jejich Takk a nakonec např. slušní Telepopmusik - Into Everything nebo příjemní The Postal Service - Give Up.

2. Dostala mě kdysi hudba Angela Badalementiho, ještě předtím jsem totálně propadl (a ještě propadám, díky Bohu) Barry Whiteovi a ještě předtím jsem se zaposlouchal třebas do Underworld. Jsem fascinován hudebníky jako jsou Radiohead, Xploding Plastix, Amon Tobin, David Bowie, okouzlen vokálem Julee Cruise atd. Zbožňuju tucty stylů, desítky interpretů, skupin a dá se říci, že mě hudba tzv. "dostává" každým dnem. Kdybych měl skutečně jmenovat vše, to by mě čas asi přizabil... a vlastně vzpomínám ještě na jedno: v Mariánských Lázních u zpěvné fontány vždy o druhé hodině polední hrává slepý houslista jednu překrásnou melodii. Neznáte? To mě tedy dostává...

1. Soundtrack ke Kubrickovu Mechanickému pomeranči a teď třeba staré album od Dead Can Dance. Ale určitě nesmím zapomenout na album od Berlínské opery Carmina Burana. V jejich podání vás Fortuna Imperatrix přibije k podlaze.

2. No, to je ale divná otázka, kdo ji vymyslel? Ale takových bylo - vzpomínám na takové skladby jako Nabuko nebo i ta proradná Alžbětínská serenáda spolu s Křižíkovou fontánou.

1. Tento měsíc se mě žádná hudební událost nedotkla.

2. Nejvíc mě, svého času, oslovila produkce Vypsané Fixy. Chodili čas od času hrát k nám na intr, využívali ho jako zkušebnu. Nemohl jsem se jich nabažit.

1. Dostal jsem několik CDček Plastic poeple :-) a tak je pouštim porád dokola :-)

2. Já se rád nechám unést jakoukoli hudbou... prakticky všechno, co si poslechnu víc jak třikrát, tak mě unese :-). Naposledy to byli asi Radiohead... jakýkoli :-)

1. Stále poslouchám poslední dobou Mozarta, ale to není nic nového... Jednoznačně hrátky s přítelkyní...

2. V každém věku jsem zažil nějakou tu hudbu co mě dostala, za život toho ale bylo už příliš moc... takže těžko něco vybrat.