Click

Přes dva roky čekali fandové vynikající české akce Vietcong na její pokračování. Nyní jsme se dočkali. Je čas vytáhnou šampaňské nebo postačí lahev minerálky?

Brněnští vývojáři Pterodon, kteří stojí za vznikem Vietcongu, se ve druhém dílu svého počinu rozhodli opustit rozlehlé vietnamské lesy a vtěsnali nový děj mezi stavby města Hue. Avšak nepodnikli tento krok jen tak zbůhdarma. Příběh Vietcongu 2 začíná 30. ledna 1960, kdy severovietnamská armáda porušila příměří, které bylo vyhlášeno k příležitosti oslav vietnamského lunárního nového roku – Tetu. Hue se tenkrát stalo jedním z důležitých míst povstání. Je tak příjemné, že autoři stavěli na skutečných událostech vietnamského konfliktu a absenci hustého lesního porostu jim do jisté míry každý jistě odpustí. Významné městské stavby jsou vymodelovány podle reálných předloh, což je jedině dobře, nicméně ostatní budovy ve své architektuře občas pokulhávají. Nejednou se setkáte se schodišti, která vedou do zdi, chodbami, jenž nemají význam. Není to sice jev natolik rozšířený, aby hráče opravdu rozčiloval, ale dobrému pocitu rozhodně nepřidá, vždyť celou americkou kampaň strávíte právě ve městě Hue. V druhé kampani za Vietkong se vžijete do role mladého vesničana, kterému Jihovietnamci vyplenili vesnici a všechny jeho přátele a rodinu povraždili kvůli domnělé spolupráci s komunisty. Díky tomuto pohledu zjistíte, že válka ve Vietnamu nebyla černobílá a navíc se znovu vrátíte do džungle, tedy alespoň na chvíli, protože druhá kampaň je o poznání kratší než první.

Jak jsem se již zmínil, singleplayerová část nového Vietcongu je tvořena dvěma kampaněmi, přičemž větší význam přiřkli tvůrci kampani americké. To se projevuje na její délce i na tom, že za Vietkong si můžete zahrát až poté, co úspěšně zvládnete mise za americkou stranu. V průběhu hraní budete neustále zahrnováni novými a novými úkoly, které bohužel zakrátko zapadnou do šedého stereotypu. Je to zapříčiněno hlavně postupem hrou, který spočívá v pouhém kosení nepřátel. Máte sice k dispozici, do jisté míry ovladatelný, tým, nicméně jeho využití při průniku polem nepřátelských vojáků je prakticky nulové a své spoluhráče budete využívat pouze jako chodící lékárnu či muniční sklad. Díky tomu se celý herní styl moc neliší od klasických sólo akcí. V jednom okamžiku si také všimnete, že se některé zadávané úkoly opakují. Uvědomíte si to, když po několikáté sestřelujete nepřátelský vrtulník, nebo po xté taháte jinou jednotku z bryndy. Je to trochu smutné, tam, kde exceloval první díl, druhý selhává. Co však musím pochválit je způsob, jakým vývojáři pomáhají hráči v orientaci na mapě. Tím magickým předmětem se stal radar. Je umístěn v pravém horním rohu obrazovky a najdete na něm všechny důležité údaje, jakými jsou poloha vašich lidí, označení medika a ženisty a také místo, kam je nutno dojít, pro zdárné dokončení úkolu. S tímto pomocníkem tak dokážete předejít jakýmkoliv zákysům, které by se jinak mohly objevit.

V závislosti na nastavené obtížnosti, nabízí hra limitovaný počet úložných pozic. Na tom by nebylo nic tak zlého, kdyby se tvůrci nerozhodli zamontovat do hry systém checkpointů. Po projití takového checkpointu se nestane nic jiného, než že se hra sama od sebe uloží a na nic se neptá. Zprvu se může zdát vše v pořádku, ale zdání klame. Není totiž žádnou výjimkou, že autosave přijde zrovna ve chvíli, kdy k vašim nohám přiletí granát, nebo se kolem vás vyrojí přesila nepřátel. A když jste spoléhali jen na automatická uložení, která se bez vašeho vědomí vzájemně přemazávají, nezbude vám nic jiného, než si celou úroveň projít znovu.

Dostáváme se k největšímu kamenu úrazu. Umělá inteligence je ve Vietcongu 2 opravdu k pláči. Díky ní zakusíte spoustu situací, které prověří dispozice vašich nervů do nejpodrobnějších detailů. Vaši spolubojovníci jsou schopni, bez sebemenších okolků, přeběhnout před hlavní zbraně, ze které v té chvíli zběsile střílíte, což má v drtivé většině případů za následek smrt jednoho z hlupáků a bohužel též konec mise. Je to dosti nespravedlivé, hlavně díky faktu, že za normálních okolností (tedy, když jeho úmrtí nezpůsobíte vy) smrt kohokoliv z vašich mužů nebrání dalšímu postupu hrou. Situace se má totiž tak, že usmrcený voják chvíli „odpočívá“ na zemi a čeká na medika, který mu obvazy vdechne život. Pokud zemře medik, také se nic neděje, protože se za chvíli znovu zvedne a směle pokračuje v boji. Když se tedy naskytne příležitost, váš muž klidně skočí pod pásy tanku, doktor ho dá přeci do kupy. Pokud uvidíte vašeho kulometčíka, kterak přistupuje k nepříteli zády, je to také normální, dělá to často a rád. Ovšem, nejhorší chvíle zažijete ve stísněných prostorách, kdy se bratři ve zbrani chovají jako mezci a odmítají se pohnout z místa. „Oceníte“ to hlavně ve chvíli, kdy chcete z místnosti hodit granát. Granát je odjištěný, čas ubíhá, ale do dveří se postavil radista a kouká na vás jako na Ježíška. Opravdu skvělé. V tomto duchu bych mohl pokračovat dále, ale každý si jistě obrázek udělal.

Vietcong 2 je u nás k dostání v kompletní české verzi, což je velmi příjemné. Úroveň dabingu je asi nejlepší, s jakou jsem se kdy setkal. Herci nepřehrávají, perfektně se vžili do situace svých postav, k čemuž také přispívají jejich monology a vzájemné štiplavé poznámky, kterými se častují, jenž jsou prosty všech spisovných tvarů, které se prostě do války nehodí. Jedinou výtku mám k videím, která jsou v angličtině. Poněkud to kazí atmosféru, nastolenou českým dabingem. Naštěstí lze zapnou alespoň české titulky, takže ani hráč bez znalosti angličtiny není o nic ochuzen.

Dojmy z multiplayeru jsou velmi kladné. Pterodon se na tuto stránku hry soustředil daleko více, než tomu bylo u prvního Vietcongu a je to znát. Hra více hráčů nabízí pět módů, nejzajímavější je kooperativní mód a mód Assault. V kooperativním režimu je proti sobě postaven tým živých hráčů proti počítačem ovládaným protivníkům, zatímco Assault je postaven na klasickém modelu dobývání, jaký známe z Unreal Tournament. Zbylé tři režimy jsou z klasického fondu multiplayerových akcí: Capture the Flag, Deathmatch a Týmový Deathmatch. Celkově hra více hráčů nabízí spoustu vychytávek. Pominu-li velkou spoustu nejrůznějších zbraní, je zde k dispozici vlastní mutátor, nebo anticheatovací program HradBa. Novinkou je také výběr povolání a postupné odemykání nových. V závislosti na vašich herních úspěších se zpřístupňují nové třídy, které jsou o poznání lepší, než ty v základu. Což pochopitelně neplatí u deathmatchových klání, kde všichni hráči začínají se stejnými zbraněmi a vlastnostmi a tudíž se zvolené povolání projeví pouze na vzhledu postavy. Pokud máte účet na Gamespy, budou se vaše body navíc sčítat a podle nich budete povyšovat v hodnostech. Můžete se tak dostat z obyčejného vojína až na generálplukovníka. Vývojáři se skutečně rozhodli hráče multiplayeru nadmíru hýčkat, na čemž nemůžeme vidět nic špatného. Jedinou překážkou v prvním připojení k síťovým hrátkám je fakt, že bez opravného patche, který stáhnete ze stránek výrobce, označí každý server váš CDkey jako již používaný a vyhodí vás.

Srdcem Vietcongu 2 je upravený engine z prvního dílu. V jádru to nebyla špatná myšlenka, hra by se, díky staronovému enginu, mohla slušně hýbat i na starších strojích. Bohužel tomu tak není. Hardwarové nároky jsou, v porovnání s jinými, lépe vypadajícími tituly, krvavé. Lze to přičíst zanedbané optimalizaci. Je také smutné, že taková střela z RPGéčka nezanechá na stavbách žádnou stopu, ani černou šmouhu. Grafika však není špatná, pouze trochu nevýrazná a zejména některé textury povrchů cest působí jako ošklivá fotka. Oproti tomu musím pochválit modely zbraní. Ty jsou zpracovány do posledního detailu a působí opravdu reálným dojmem. Zvuková stránka je bez chyby. Zvuky střelby, dopravních prostředků, vše zní autenticky. Nad míru musím vychválit hudební složku, která je opravdu skvostná. Žádný song se vám neoposlouchá, každý z nich má vlastní nápad, skvělé provedení a úžasným způsobem vykresluje atmosféru tehdejší doby.

Vietcong 2 obsahuje celou řadu chyb, které se dají jen ztěžka přehlédnout. Ať je to již špatná umělá inteligence, stereotypní singleplayer, nebo přehnané hardwarové nároky. Oproti prvnímu dílu se bezesporu jedná o propad. Za současnou cenu můžu tento titul doporučit pouze kvůli multiplayeru, který se dočkal řady změn a vylepšení, jenž ocení jak hráči multiplayeru minulého dílu, tak lidé předchozím Vietcongem nepoznamenaní.

Pokračování Vietcongu s sebou přineslo velmi smíšené pocity. Je znát, že se autoři soustředili především na multiplayer a hra jednoho hráče pro ně představovala pouhý okraj celého projektu. Pokud neplánujete strávit s touto hrou většinu času na internetových bojištích, nemá pro vás větší význam.

INFO

Rok vydání - 2005, Žánr - FPS, WEB

Výrobce - Pterodon Software, Distributor v ČR - Cenega, HW nároky - CPU 1.8 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D karta

Hodnocení = 65