pln∞n² sen mnoha metalov²ch fanouÜk∙ a jeden z nejnßdhern∞jÜφch (p°ed)vßnoΦnφch dßrk∙, p°esn∞ tak by se dal charakterizovat koncert ÜvΘdsk²ch OPETH v pra₧skΘm klubu Roxy. Je vß₧n∞ zvlßÜtnφ, ₧e po desφtkßch zajφmav²ch zahraniΦnφch hudebnφch interpret∙, kte°φ se po ╚echßch prohnali po klubech i velk²ch halßch si ₧ßdn² z promotΘr∙ nevÜiml Φi si netroufl pozvat skupinu, kterß ji₧ delÜφ Φas platφ za klenot tvrdΘ hudby o Φem₧ sv∞dΦφ maximßlnφ hodnocenφ jejich alb u kritik∙ a nadÜenß slova chvßly na jejich ₧ivß vystoupenφ. A₧ genialita a maximßlnφ strhujφcφ v²kon na poslednφm albu äGhost Reveriesô p°esv∞dΦil domßcφ po°adatele ze Shindy productions zabookovat OPETH do pra₧skΘho Roxy pouh²ch p∞t dn∙ p°ed èt∞dr²m dnem. Ostatn∞ kapela po obrovskΘm oΦekßvßnφ a nßslednΘm ·sp∞chu novΘho alba se rozhodla pro nejdelÜφ turnΘ jakΘ kdy uskuteΦnili.

Na turnΘ sebou p°ibrali krajany z kapely BURST, kte°φ momentßln∞ vypustili do sv∞ta zajφmavΘ album äOrigoô. Shindy p∙vodn∞ sliboval jeÜt∞ dalÜφ support, jak b²vß zvykem n∞koho z ╚ech, ale vzhledem k tomu, ₧e v Roxy musφ koncerty konΦit ve 22 hodin (jako ostatn∞ v ka₧dΘm druhΘm klubu v Praze) a OPETH pot°ebovali pro sv∙j set minimßln∞ 2 hodiny, bylo od druhΘ support kapely upuÜt∞no.

Do Roxy jsem dorazil t∞sn∞ p°ed 19 hodinou, tedy slibovan²m zaΦßtkem a hned na schodech m∞ zarazila sluÜnß fronta na Üatnu. Dφky tomu jsem zmeÜkal zaΦßtek Burst, tak₧e po obΦerstvenφ a obhlΘdnutφ stßnku z merchandisingem jsem vyrazil na plochu se seznßmit s tvorbou pro m∞ zatφm neznßmΘ p°edkapely BURST. A musφm uznat, ₧e m∞ jejich hodn∞ technick² emo-core docela chytil. Podobn²ch kapel jen₧ se vezou na novodobΘ vln∞ emo-coru, vylΘzajφ z podzemφ jak mochom∙rky po deÜti a kupodivu i mnoho z nich sv∙j tv∙rΦφ potencißl dokß₧φ pln∞ otev°φt. I p°es nep°φliÜ dobr² zvuk (u p°edkapely klasika) jsem si jejich vystoupenφ skv∞le u₧il. Zp∞vßk nazap°el klasickou severskou agresivitu a do sv²ch solidn∞ °vav²ch hlasivek dßval maximum. ╚ist² melodick² zp∞v se u nich objevil jen okrajov∞ a hlavnφmu frontmanovi tak se zp∞vem pomßhal jeden ze dvou kytarist∙. Prßv∞ skv∞lß souhra obou kytarist∙ byla hlavnφm hnacφm motorem, kterΘmu nechyb∞lo mφsto pro r∙znß s≤la a podobnΘ vyhrßvky. UrΦitß inspirace z tvorby hlavnφch hv∞zd veΦera tu trochu znßt byla, ale i p°esto dßvali sv²m skladbßm vlastnφ nßpady a hlavn∞ skv∞lou, technicky suprov∞ zvlßdnutou hudebnφ promyÜlenost. P∙lhodinov² set utekl jako voda. Snad se ji₧ brzy k jejich studiovΘmu albu dostanu.

P°φprava hlavnφch hv∞zd se mφrn∞ protßhla a nebylo se Φemu divit, kdy₧ jsem pozoroval zvuka°e, jak se sna₧φ zapojit mikrofon do jinΘho kabelu, ne₧ m∞l, co₧ navφc provßzel p°φvalem vztekl²ch nadßvek. Ale povedlo se a kolem osmΘ hodiny se mohlo rozjet tradiΦnφ äOpethô intro (znßm jej zatφm jen z DVD). Kapela nastoupila v pohodovΘ a uvoln∞nΘ nßlad∞, ostatn∞ p°i pohledu na narvan², rozbou°en² sßl nebyl d∙vod k mrzutosti. M∞ snad jen mφrn∞ zklamalo, ₧e bubenφk Martin Lopez je stßle dlouhodob∞ nemocen a nahradit jej musel zaskakujφcφ Martin Axenrot. Jak se vÜak pozd∞ji ukßzalo, volba tohoto äzßskokuô byla v²bornß a Axenrot se Lopezovi divokΘ bicφ party nauΦil naprosto bravurn∞.

Co m∞ ale doslova vytrhlo z oΦekßvanΘho nadÜenφ, byl hned po spuÜt∞nφ kapely naprosto ot°esn² zvuk, kter² se rozlΘval po celΘm klubu. O to h∙° kdy₧ kapela zaΦala mou oblφbenou äGhost Of Perditionô, otvφrßkem alba äGhost Reveriesô. M∞lo m∞ to napadnout, kdy₧ jsem vid∞l toho zmatenΘho zvuka°e. Sna₧il jsem se to n∞jak p°ejφt a pono°it se do hypnotizujφcφ filharmonie, kterou OPETH naplno rozjeli. Dφky ot°esnΘmu zvuku zanikal zp∞v Mikaela Akerfeldta, co₧ p°edevÜφm v pasß₧φch s Φist²m zp∞vem hodn∞ Ütvalo. A vzhledem k tomu, ₧e OPETH nejsou ve stopß₧φch sv²ch skladeb ₧ßdnφ troÜka°i, trvala prvnφ skladba tΘm∞° patnßct minut a to skuteΦn∞ nemuseli skladby p°φliÜ natahovat oproti albov²m p°edlohßm.

A jeliko₧ hrßt v jednom kuse tΘm∞° dvacet minut dlouhΘ skladby je docela solidnφ nßlo₧ na v²dr₧, Mikael vypl≥oval pauzy mezi skladbami sv²m humorn²m vyprßv∞nφm. Mikael nezap°el velkΘho fanouÜka anglickΘho humoru a to p°edevÜφm kultovnφho serißlu Monty Python, proto₧e p°esn∞ v tomto stylu k publiku promlouval. SkuteΦn∞ by v tu chvφli mßlokdo tuÜil, ₧e OPETH jsou ÜvΘdskß skupina. Styl, jak²m Mikael projevil sv∙j humor, si jeÜt∞ vφce naklonil ji₧ tak nadÜenΘ publikum a anglicky rozum∞jφcφ m∞li stßle d∙vod ke smφchu. Nap°φklad na takovΘm Bon Jovi nenechal Mikael nit suchou a b∞hem veΦera si z n∞j n∞kolikrßt vyst°elil co₧ ve finßle zazdil poznßmkou äBon Jovi is my heroô.

 

 

Ale pochopiteln∞ se ten veΦer p°edevÜφm hrßlo a tehdy musel b²t maximßln∞ spokojen² ka₧d² fanouÜek OPETH. Nejen₧e se ji₧ po druhΘ skladb∞ zvuk poda°ilo vylepÜit tak, ₧e se mu ji₧ nedalo nic vyt²kat, ale nadÜen² jsem byl i z v²b∞ru skladeb jak² OPETH zvolili. Je jasnΘ, ₧e p°i tak dlouhostopß₧ov²ch skladbßch musel b²t v²b∞r hodn∞ omezen, a tak byl zvolen systΘm z ka₧dΘho alba jeden song. Ano skuteΦn∞ doÜlo i na ·pln∞ prvnφ album äOrchidô, kterΘ jsem jeÜt∞ v∙bec neslyÜel a z kterΘho u₧ OPETH normßln∞ ani ·dajn∞ nehrajφ. Z p°elomovΘho alba äStill Lifeô (Mikael poznamenal äz ΦervenΘ deskyô jakoby si utahoval z Metalliky a jejich äΦernΘho albaô (Still Life mß Φerven² obal ûpozn. Autora)) zazn∞la nßdhernß kompozice äWhite Clusterô. DoÜlo i na jemn∞jÜφ stranu hudby OPETH, kdy₧ se jednφm kouskem zaÜlo na album äDamnationô Jeliko₧ vÜak Ülo o propagaci alba äGhost Reveriesô, nemohla z n∞j pochopiteln∞ zaznφt jedinß skladba a t∞₧ko by si dokßzal n∞kdo p°edstavit neslyÜet ten veΦer neuv∞°itelnou nß°ezovou äThe Grand Conjurationô. OPETH naplno p°edvedli, ₧e nejsou pova₧ovßni za mistry jen tak nadarmo a jejich podßnφ ka₧dΘ skladby bylo naprosto neuv∞°iteln²m zß₧itkem. Z alb je pochopiteln∞ jejich mistrovsk² dar znßt, ale teprve na₧ivo je sφla jakß z hudebnφ sopky jmΘnem OPETH vylΘtla zcela hmatatelnß.

Pro p°φdavek se skupina nemusela nechat p°φliÜ dlouho p°emlouvat. Zcela uneÜen² dav ji₧ jen p°ek°ikoval jakΘ skladby cht∞jφ slyÜet. Sßlem se neslo: äDeliverance, A Fair Judgementàô. Ano, pozorn² posluchaΦ b∞hem veΦera zjistil, ₧e album Deliverance bylo zatφm jedinΘ, kterΘ nebylo b∞hem setu zastoupenΘ a Mikael, kter² cht∞l fanouÜky naoko potrßpit zkouÜel na kytaru vydrnkßvat jinΘ skladby, mezi kterΘ se dostala i coververze od Uriah Heep. To jsou prost∞ OPETH. Dokß₧φ b²t hudebn∞ tvrdφ a₧ agresivnφ, stejn∞ jako melodiΦtφ a kdy₧ k tomu p°idajφ v²teΦn², neurß₧ejφcφ a skromn² humor, jsou pßny veΦera. Po chvφli vÜak u₧ Mikael pronesl do publika jen jedinΘ slovo, a to äDeliveranceô, Φφm₧ spustili jeden z nejv∞tÜφch nß°ez∙ nejen stejnojmennΘho alba, ale celΘ tvorby skupiny.

To u₧ byla opravdu maximßlnφ, nepopsatelnß extßze na zßv∞r. Spanilß jφzda mistr∙, kterß se nezadr₧iteln∞ blφ₧ila ke konci.

OPETH u m∞ potvrdili oΦekßvßnφ, ₧e p∙jde o jeden z nejlepÜφch koncertnφch zß₧itk∙ roku. Snad i proto jsem si museli na podobn² zß₧itek poΦkat cel² rok. Jen doufßm, ₧e na dalÜφ zastavenφ OPETH u nßs nebudeme Φekat op∞t n∞kolik dalÜφch let.
 

 

DAVE