Abych vßs neopa°il n∞jakou horkou novinkou, tak jsem si p°ipravil troÜku starÜφ ochlazenφ, kterΘ pochßzφ a₧ z dalekΘ Kalifornie. Jednß se o debutovΘ CD (dle mΘho nßzoru) v naÜich konΦinßch pom∞rn∞ mßlo znßmΘ kapely The Calling, kterΘ nese titul Camino Palmero. Ehm, proΦ ne, ₧e ano. Pokud vßs zajφmß, kde jsem na kapelu narazil jß, bylo to v jednom nejmenovanΘm rßdiu, a tenkrßt m∞ (dß se °φct hodn∞) zaujal singl Wherever You Will Go. Tak jsem si po°φdil i CD, abych si ud∞lal ·sudek o celΘ tvorb∞ kapely, a proto₧e vßs to urΦit∞ zajφmß, tak nebudu dlouho zdr₧ovat.

Na seskupenφ The Calling je asi nejzajφmav∞jÜφ poΦet Φlen∙, na postu zp∞vßka sedφ s vzez°enφm metrosexußla Alex Band a jeho nejlepÜφ kßmoÜ, kytarista Aaron Kamin, mu s akustickou kytarou d∞lß doprovod. No, na po°ßdnou kapelu je to trochu mßlo, tak s nahrßvßnφm CD The Calling pomßhali dalÜφ t°i ned∙le₧itφ chlßpci, se kter²mi se po desce Camino Palmero Band a Kamin rozeÜli, ani ne kv∙li osobnφm spor∙m, ale spφÜ proto, ₧e dßl cht∞li fungovat sami... Inu, ka₧d² je svΘho Üt∞stφ str∙jcem. Tak jako tak je to klasickΘmu konzumentovi ·pln∞ jedno, doprovod desku ani nekazφ, ani z nφ v²razn∞ji nevyΦnφvß.

Te∩ u₧ k tomu, co na desce Camino Palmero vlastn∞ m∙₧ete najφt. The Calling jsou podle m∞ typick²m zßstupcem pop-rocker∙, a to jeÜt∞ jednφm dechem dodßvßm, ₧e Aaron hraje na akustickou kytaru, tak₧e ostrΘ kytarovΘ rify opravdu ne. ╚ist² zp∞v a pomalΘ melodickΘ skladby, zamilovanΘ broken-heart texty... Tak trochu mi to p°ipomn∞lo Θru plou₧ßk∙ na Ükolnφch v²letech n∞kdy v ÜestΘ t°φd∞. Samoz°ejm∞, n∞kterΘ skladby jsou i rychlejÜφ äpeckyô ve stylu Robbieho Williamse, ale celkov∞ tΘ muzice prost∞ n∞co chybφ. Nenφ zas tak Üpatnß na poslech, kdy₧ mßm uÜi rozervanΘ Metallicou, tak jsou The Calling chvilkov²m pest°enφm, nicmΘn∞ po°ßd dokola se to poslouchat asi nedß.

CelΘ album je komponovßno v jednom stylu, krom∞ singlu Wherever You Will Go je Camino Palmero celkem stereotypnφ deska, kterß nemß v²razn∞jÜφ slabiny, nicmΘn∞ krom∞ v²Üe zmi≥ovanΘ skladby ani ₧ßdnΘ v²razn∞jÜφ tracky, tak₧e spφÜ takovß jednorßzovka. Znß to asi ka₧d², n∞kterß CD se dajφ poslouchat desetkrßt dokola, jinß t°eba jen t°ikrßt, a n∞kterß staΦφ jenom jednou, a pak je nejlepÜφ s nimi mrsknout n∞kam hodn∞ daleko. Camino Palmero pat°φ do poslednφ skupiny, tak₧e si asi dokß₧ete p°edstavit, jak se cφtφm, kdy₧ to te∩ toΦφm poΦtvrtΘ v kuse. ╚as od Φasu si to musφm °edit n∞Φφm jin²m, tahle hudba opravdu nenφ moje krevnφ skupina, a na to, ₧e The Calling vyhrßli p°i udφlenφ MTV European Music Awards v roce 2002 cenu pro nejv∞tÜφ objev roku, tak mi jejich hudba p°ijde nesmφrn∞ plochß, prßzdnß a p°eslazenß jako Φaj mojeho mladÜφho bratra. Nechci tu kapelu odsoudit a s nßlepkou äsraΦkoidnφ v²lev pro pubertßlnφ holΦiΦky, kter²mi cloumajφ hormonyô, ale asi budu muset. Bez nßpadu toti₧ jeÜt∞ nikdy nikdo nikam nedoÜel. To jsou Φty°i negace, stejn∞ jako jß na otßzku äPoslouchßÜ The Calling?ô odpovφm: äNe, ne, ne a jeÜt∞ jednou NE.ô. Navφc mß ta deska hnusn² booklet, co₧ je znßmka odbytΘ prßce.

Ale Wherever You Will Go a₧ zase tak Üpatnß nenφ ;)

tracklist >>>