CHILE - ZEM╠ POD VULK┴NY
Za tuhle cestu m∙₧e p°edevÜφm pan Heyerdahl a jeho mocnΘ aku-aku. DobrΘ kouzlo, p∙vodem z VelikonoΦnφho ostrova, dalo jmΘno jeho knize, kterou jsem hltal jako devφtilet² kluk. Sen se usadil v duÜiΦce a kdy₧ jsem se p°ed n∞kolika lety rozhodoval, kam do dßlek, nebylo co °eÜit. A proto₧e jet na druh² konec sv∞ta jen za ·Φelem nßvÜt∞vy n∞kolika kilometr∙ ΦtvereΦnφch by byl pon∞kud p°epych, p°idal jsem do cestovnφho plßnu i äzbytekô stßtu, ke kterΘmu ostrov pat°φ, tedy Chile. (Tou dobou u₧ ovÜem mezitφm p°ibyla i jinß motivace: nßvÜt∞va nßrodnφch park∙ Patagonie s ·₧asn²m jehlovit²m Ütφtem Cerro TorrΘs.) ChilanΘ rßdi o svΘ zemi °φkajφ, ₧e mß äÜφlenou geografiiô, a mφnφ tφm jejφ pon∞kud kuri≤znφ tvar obdΘlnφku 4000 x 200 km, nata₧enΘho podΘl zßpadnφho pob°e₧φ Ji₧nφ Ameriky, mezi Pacifikem a mφsty a₧ sedmitisφcov²mi h°ebeny And. Kdybychom ji polo₧ili na nßÜ kontinent, tßhla by se zhruba od Berlφna a₧ k africkΘmu Dakaru. Klimaticky se vÜak srovnßvß h∙°e, proto₧e podΘl celΘho pob°e₧φ b∞₧φ od Antarktidy k severu studen² Humboldt∙v proud, kter² äsrß₧φô klima o 10 - 15 zem∞pisn²ch stup≥∙ dol∙ oproti Evrop∞. Sever tvo°φ p°edevÜφm pouÜt∞ a nßhornφ planiny, st°ednφ Φßst kolem Santiaga p°ipomφnß St°edomo°φ, ji₧n∞ji se nachßzφ velkß jezernφ oblast s monumentßlnφmi vulkßny a deÜtn²mi lesy a patagonskΘ Chile - to je divoΦejÜφ a podstatn∞ mΘn∞ osφdlenß Skandinßvie. VYPRAHL▌ SEVER Cestou k severu p∙sobφ pouÜ¥ stßle drsn∞jÜφm dojmem, o to v∞tÜφm p°ekvapenφm jsou oßzy. Nejsou to ätradiΦnφô saharskΘ, kdy se nejprve, tΘm∞° neznateln∞, objevφ prvnφ znßmky ₧ivota v pustot∞, kterΘ pak sφlφ a₧ k samotnΘmu centru, zpravidla vodnφmu zdroji. Ty zdejÜφ jsou v₧dy v hlubok²ch ·dolφch - tektonick²ch trhlinßch se spodnφ vodou a chrßn∞n²ch p°ed hork²m dechem pouÜt∞, a tak zaΦφnajφ äskokemô. M∙₧ete zde tedy vid∞t r∙st kuku°ici v t∞snΘm sousedstvφ vyprahl²ch skal. V ·stφ jednoho takovΘho ·dolφ u mo°e le₧φ i nejsevern∞jÜφ chilskΘ m∞sto Arica, dobytΘ na konci minulΘho stoletφ na Peru. Dnes je tu samoz°ejm∞ mφr, a jen vojenskΘ muzeum, stoletΘ kan≤ny a obrovskß chilskß vlajka na mohutnΘ skalnφm ·tesu nedaleko hranice p°ipomφnajφ tyto Φasy. Aricu nßm kni₧nφ pr∙vodci slibujφ jako mo°skΘ letovisko, ale co to? LΘto vrcholφ, jsme na 18░ j.Ü., a prßv∞ tuto Φφselnou hodnotu mß i teplota mo°skΘ vody... NaÜt∞stφ Arica je i v²chodiskem do nßrodnφho parku Lauca na stejnojmennΘ, 4600 m vysoko polo₧enΘ nßhornφ planin∞. Serpentinami stoupßme do pouÜt∞ nad oßzou a sledujeme, jak totΘ₧ Φinφ na druhΘ stran∞ bizarnφ ·zkokolejka sm∞°ujφcφ do La Pazu, hlavnφho m∞sta Bolφvie. Zastavujeme u zbytk∙ mohutnΘ pevnosti. Prßv∞ tudy vedla cesta Ink∙ od jezera Titicaca k mo°i, a toto byla jedna z mnoha jejich op∞rn²ch stanic. Jako by zde byly zßm∞rn∞, p°φmo u tabule oznaΦujφcφ hranici parku p≤zujφ prvnφ lamy vicu≥a. PoΦasφ nßm nep°eje, a tak oΦekßvanΘ vulkßny v äklasickΘô podob∞ (ku₧el ozdoben² bφlou ΦepiΦkou) se nekonajφ a pouze na chvφli se jen ΦßsteΦn∞ odhalφ z Üedav²ch mrak∙. ┌t∞chou jsou nßm obrovskß hejna plame≥ßk∙ na jeze°e Chungara a stßda lam lemujφcφ cestu. DO SRDCE ATACAMY Hlin∞nΘ a kamennΘ chudΘ domky s bizarnφ architekturou, praÜnΘ ulice, ale takΘ spousta cestovek turismo aventura a nejr∙zn∞jÜφch rßzovit²ch hosp∙dek a ubytovacφch mo₧nostφ. ZdejÜφ archeologickΘ muzeum pat°φ mezi nejv²znamn∞jÜφ v LatinskΘ Americe. V rozlohou nevelkΘ modernφ budov∞ schΘmata, informaΦnφ tabule i konkrΘtnφ nßlezy dokumentujφ historii p°edkolumbovskΘ Θry. Nejv∞tÜφm unikßtem je nejstarÜφ mumie na sv∞t∞, kterß pochßzφ z doby p°ed vφce ne₧ 6000 lety. V podveΦer vyjφ₧dφme na krßtk² okruh mezi bizarnφmi pouÜtnφmi tvary v okolφ San Pedra. U soln²ch ·tvar∙ a ob°φch krystal∙ soli se zdr₧ujeme o n∞co dΘle proti plßnu, a tak p°ijφ₧dφme o 10 minut pozd∞ji k hlavnφmu cφli tohoto v²letu - zßpadu slunce v M∞sφΦnφm ·dolφ. Zß°ivß koule u₧ zapadla, i tak je ale vyhlφdka na zubatΘ skßly pomalu mizejφcφ v stφnech a Üeru nezapomenutelnß. Rßno ve 4 hodiny vyjφ₧dφme na dalÜφ v²let - na nßhornφ planinu s gejzφry Tatio. Cesta mß b²t Üpatnß, a tak naÜe auto zam∞≥ujeme za pronajat² furgon (Kdybychom v tuto chvφli vid∞li do budoucnosti, a tudφ₧ naÜi cestu po Argentin∞, tak bychom naÜe auto bez obav pou₧ili.). Po t°ech hodinßch (80 km) pon∞kud divokΘ jφzdy v rozt°esenΘm a d²chaviΦnΘm stroji jsme na mφst∞. Slunce jeÜt∞ nevyÜlo, je kolem nuly, rozhlφ₧φme se po zaÜedlΘ zaml₧enΘ planin∞ (jsme op∞t tΘm∞° 4500 m vysoko) a poslouchßme chrochtßnφ gejzφr∙ vypouÜt∞jφcφch r∙zn∞ mohutnΘ sloupce par. S prvnφmi paprsky se cel² obraz velmi rychle m∞nφ - scΘna st°φdß barvy od ΦervenΘ p°es oran₧ovou do zlatΘ p°i rychlΘ h°e stφn∙ a odraz∙ parnφch sloup∙. CelΘ je to jako neskuteΦnΘ. Po n∞kolika minutßch se barvy uklid≥ujφ a vÜe je ji₧ änormßlnφô - zß°φcφ slunce nad vulkßny-dvojΦaty San Pedro a San Pablo, modrß obloha bez mrßΦku a bφlΘ äΦmoudφkyô na okrov∞ hn∞dΘ planin∞. P°ejφ₧dφme ke druhΘmu hlavnφmu ähnφzduô gejzφr∙ a zde majφ odvß₧livci mo₧nost vykoupat se v p°φrodnφch termßlnφch lßznφch. KOLEM VULK┴N┘ NA JIH NeplßnovanΘ volno zp∙sobenΘ dvoudennφm zpo₧d∞nφm trajektu do Patagonie vyu₧φvßme k nßvÜt∞v∞ dalÜφho parku. Nßrodnφ park V. P. Rosales je soubor outdoorov²ch sn∙: Φistou divoΦinu hor pokryt²ch deÜtn²mi lesy mφrnΘho pßsu p°eruÜujφ pouze jezera a °eky jako stvo°enΘ pro rafting (kter² se tu takΘ hojn∞ komerΦn∞ provozuje). Nad tφm vÜφm d∙stojn∞ tr∙nφ sopka-krasavice Osorno, je₧ nßm b∞hem t∞ch dvou dn∙ p°edvßdφ docela regulΘrnφ stript²z: prvnφ veΦer zcela zahalenß v mlhßch, kdy jen tuÜφme jejφ obrysy, druh² den se mraky postupn∞ trhajφ a mizφ, a₧ se zcela symetrick² ku₧el vulkßnu s nezbytnou bφlou ΦepiΦkou objevφ äzcela bezô. äOsorno po sedmadvacßtΘ,ô °φkß v tΘ chvφli kdosi p°i cvaknutφ fotoaparßtu. Ostatnφch p∞t (Φi snad vφce) vulkßn∙ na obzoru bledne zßvistφ. PATAGONSK▌MI FJORDY A ┌ÄINAMI |
Plujeme na jih a na levoboku kolem nßs defilujφ pustΘ zelenΘ hory nejr∙zn∞jÜφch tvar∙, na jejich₧ pozadφ vykukujφ snad vÜudyp°φtomnΘ zasn∞₧enΘ sopky. NaÜe lo∩ nesp∞chß, jejφ rychlost 13 uzl∙ nepat°φ k rekordnφm, a tak mßme Φas si tu nßdheru vychutnßvat. Druh² den naveΦer vyjφ₧dφme na otev°en² Pacifik a kombinace vln a pon∞kud podez°elΘ veΦe°e zp∙sobuje Φßsti pasa₧Θr∙ jistΘ potφ₧e. NaÜt∞stφ se porßnu vracφme do poklidn²ch (avÜak navigaΦn∞ velmi nebezpeΦn²ch) ·₧in. Rßz krajiny se nem∞nφ, stßle stejnΘ, a p°ece tak r∙znΘ kopce se spoustou vodopßd∙ Φφm dßl vφce op∞t p°ipomφnajφ änaÜiô Skandinßvii. Odpoledne nßm posßdka (mimochodem velice p°φjemnß a ochotnß vysv∞tlit cokoliv kolem naÜφ plavby, a to dokonce i na kapitßnskΘm m∙stku) ukazuje ztroskotanou nßkladnφ lo∩ jako d∙kaz nebezpeΦnosti zdejÜφch konΦin, a zßhy p°istßvßme v zßlivu u rybß°skΘ osady Puerto EdΘn. NaÜe stejnojmennß lo∩ jφ zajiÜ¥uje jedinΘ spojenφ se sv∞tem. Sledujeme Φil² ruch p°eklßdßnφ zßsob na malΘ rybß°skΘ lo∩ky a vyu₧φvßme nabφdku posßdky podφvat se do vesnice. P°i ch∙zi po d°ev∞n²ch lßvkßch nad ·tesy kolem chud²ch d°ev∞n²ch domk∙ mßme pocit, ₧e jsme opravdu na konci sv∞ta. Ale majφ tu i poÜtu a supermercado a na n∞kter²ch domcφch se dokonce tyΦφ i televiznφ antΘny. NicmΘn∞ pocit, ₧e nejbli₧Üφ obydlenΘ mφsto je p°es 500 km daleko, nßs ani chvφli neopouÜtφ. Poslednφ den se ledovce, kterΘ dosud v poklidu ob²valy pouze ÜpiΦky hor, spouÜt∞jφ a₧ k mo°i a n∞kterΘ ledovΘ kry plujφ i blφzko naÜφ lodi. Zelen∞ v²razn∞ ubylo a pustΘ Ütφty na v²chod∞ avφzujφ nßrodnφ park Paine. Proplouvßme nejt∞₧Üφm mφstem, pr∙livem Passo KirkΘ. Dv∞ pouze n∞kolik desφtek metr∙ ÜirokΘ ·₧iny jsou v∙Φi sob∞ posunuty, a tak naÜe lo∩ d∞lß komplikovanΘ äesφΦkoô. V tuto chvφli jsme na palub∞ snad vÜichni a p°es ledov² vφtr sledujeme prßci posßdky (p°esto₧e je to pro ni rutinnφ akce - ka₧d² t²den 2x, je v tuto chvφli kapitßnsk² m∙stek uzav°en, a navφc se doslova plou₧φme rychlostφ 8 uzl∙). A pak u₧ jen pßr hodin poklidnΘ plavby na v²chod, zdlouhav² p°istßvacφ manΘvr, byrokratickß vnit°nφ celnice, a my stojφme na p∙d∞ ji₧nφ Patagonie. PèTROSI A TU╚╥┴CI Punta Arenas nenφ m∞stem p°φliÜ zajφmav²m. Zastavujeme na b°ehu Magalhaesova pr∙livu, v poÜmournΘm oparu na v²chod∞ n∞kde tuÜφme Oh≥ovou Zemi, je₧ je nßm z nedostatku Φasu odep°ena. Poblφ₧ m∞sta se ovÜem nachßzφ zajφmavost, kterß nßs sem p°edevÜφm p°ivedla. PraÜnou cestou mφ°φme ke kolonii tuΦ≥ßk∙ u zßlivu Seno Otway. Cestou nßs jeÜt∞ äzdr₧ujφô pÜtrosi nandu, kte°φ zde pobφhajφ po jinak tΘm∞° pustΘ pamp∞ a majφ pramalou chu¥ se nechat vyfotit (a navφc majφ nefotogenickΘ ochrannΘ zbarvenφ, tak₧e s pampou tΘm∞° spl²vajφ). V tΘto p°φrodnφ rezervaci ₧ije n∞kolik tisφc tuΦ≥ßk∙ Magalhaesov²ch. Nenφ to ten velk² druh znßm² z Antarktidy, dosp∞lφ jedinci dosahujφ v²Üky jen 60 cm. LegraΦnφ postaviΦky pobφhajφ mezi norami, haÜte°φ se na plß₧i, ale takΘ dovedn∞ plavou v mo°i. Po dvou hodinßch pozorovßnφ jen neradi opouÜtφme tohle divokΘ, ale p°esto tak pohodovΘ mφsto. N┴RODN═ PARKY PATAGONIE Chilsko-argentinsk² hraniΦnφ p°echod je samoz°ejm∞ takΘ na praÜnΘ cest∞ (u₧ jsme si za n∞kolik poslednφch dn∙ zvykli), formality, poplatky, a jsme v jinΘ zemi. VÜude kolem nßs se rozprostφrß pampa, v podstat∞ polopouÜ¥ se zbytky rezavΘ trßvy a spoustou kamenφ. Bohu₧el takΘ na cest∞. Krokem p°ekonßvßme balvany, cestovnφ pr∙m∞r klesß a₧ na 20 km/hod. äOsam∞lost na argentinsk²ch pistßch m∙₧e p°ivΘst evropskΘho °idiΦe k zoufalstvφ,ô pφÜe se v jednom pr∙vodci. Vzpomn∞l jsem si na tuhle v∞tu, kdy₧ jsme po Φty°ech hodinßch jφzdy potkali prvnφ vozidlo. TΘm∞° jßsotem zdravφme kvalitnφ asfaltku, kterß se (koneΦn∞) zßhy objevuje a zkrßtφ nßm Φßst cesty k dalÜφmu nßrodnφmu parku. Do NP Los Glaciares mne p°ivedl film V²k°ik z kamene, jeho₧ podstatnß Φßst se odehrßvala zde a pojednßvala o dob²vßnφ ·dajn∞ nejt∞₧Üφho vrcholu na sv∞t∞ - Cerro TorrΘs. Te∩ je p°ed nßmi: dva kilometry vysokß kamennß jehla s ledovcovou ΦepiΦku se odrß₧φ v ledovcovΘm jeze°e plnΘm ledov²ch ätelatô. N∞kde za vedlejÜφm h°ebenem se skr²vß dalÜφ slavn² Ütφt Cerro Fitz Roy, kter² jsme mohli obdivovat b∞hem v²stupu. Film se samoz°ejm∞ musel ΦßsteΦn∞ äobalitô banßlnφm p°φb∞hem, nicmΘn∞ slova, kter²mi Cerro TorrΘs opisuje hlavnφ hrdina a kterß takΘ dala nßzev filmu, platφ zcela p°esn∞. M∞nφm plßn, kter² p∙vodn∞ spoΦφval v pr∙jezdu pampu podΘl And na sever, a rad∞ji mφ°φme nejkratÜφ cestou k asfaltce na atlantickΘm pob°e₧φ. I tak po t°ech defektech nakonec projφ₧dφme poslednφch 120 km pustinou bez rezervy, na pon∞kud pochybnΘ pneumatice. ZP┴TKY DO CIVILIZACE Film je tΘm∞° na konci, vidφm p°ed sebou pouÜt∞, divokΘ lesy, vodopßdy i spoustu mil²ch lidφ, kterΘ jsme potkali. Vidφm t∞ch tΘm∞° 12 000 km za volantem. Vidφm, co a jak se povedlo nebo ne, i jak to ud∞lßm p°φÜt∞. Proto₧e tahle zem∞ je änßvykovßô a zaslou₧φ si, aby ji vid∞li i dalÜφ, co cht∞jφ cestovat s otev°en²ma oΦima. ADIOS, CHILE! VOLVER╔MOS! P.S. Äe jsem zapomn∞l na VelikonoΦnφ ostrov? Tak o n∞m n∞kdy p°φÜt∞. MiloÜ Podp∞ra |
Vyjφ₧dφme z p°φstavu Puerto Natales
a i silnice nßm zaΦφnß p°ipomφnat, ₧e jsme na konci sv∞ta. Na map∞
asfaltka, ve skuteΦnosti se ale asfaltu n∞jak nedostalo na jednu polovinu vozovky
a ta je pokryta oblßzky velikosti slepiΦφho vejce. Jedeme po tΘ asfaltovΘ
polovin∞ a ka₧dΘ protijedoucφ auto (naÜt∞stφ jich nenφ moc) je nebezpeΦnΘ,
ne nadarmo tu v∞tÜina aut mß na sklech a reflektorech drßt∞nΘ sφt∞. Divoce
protijedoucφ nßkla∩ßk nßs zasypßvß doslova deÜt∞m kamenφ, kterΘ se valφ p°es
Φelnφ sklo. Velkß rßna nev∞stφ nic dobrΘho, prudce brzdφm a ohledßvßme
Ükody. Vypadß to dob°e, sklo je celΘ, äpouzeô prav² st∞raΦ je hladce
odst°i₧en² jako n∙₧kami na plech. Zbytek cesty do Punta Arenas jedeme s malou
duÜiΦkou. Zßjezdy do Chile: Chile a VelikonoΦnφ ostrov, Andy - Aconcagua