ZA TAJEMSTV═M STOLOV▌CH HOR
Kdysi jsem Φetl knφ₧ku. Napsal ji Arthur Connan Doyle (ano ten, co psal p°φb∞hy Sherlocka Holmese) a jejφ d∞j se odehrßval hlavn∞ na stolov²ch horßch. Jejφ hrdinovΘ za₧ili neuv∞°itelnß dobrodru₧stvφ mezi pralidmi a prehistorick²mi jeÜt∞ry a mn∞ tak p°ibyl dalÜφ klukovsk² sen. Podφvat se na stolovΘ hory do zem∞ s krßsn²m jmΘnem Venezuela. Proces vzniku stolov²ch hor byl zahßjen u₧ ve druhohorßch, kdy zaΦala eroze postupn∞ odstra≥ovat drolivΘ usazeniny a₧ na prahornφ podklad, tak₧e pamatujφ jeÜt∞ dobu, kdy Ji₧nφ Amerika, Afrika a Eurasie tvo°ily prakontinent Gondwanu. Sv²m stß°φm dvou miliard let se stolovΘ hory °adφ mezi nejstarÜφ geologickΘ ·tvary na sv∞t∞. StolovΘ hory na ·zemφ Venezuely se v jazyce mφstnφch Indißn∙ kmene Pem≤n naz²vajφ ätepuφö a tento nßzev se pro n∞ ujal i ve Üpan∞lÜtin∞. Jsou to vlastn∞ nep°φstupnΘ ostrovy, dokonale izolovanΘ od svΘho okolφ kolm²mi, n∞kolik set metr∙ vysok²mi st∞nami. Rozeklan² povrch tepuφ a mraky, kterΘ je Φasto zakr²vajφ, navφc komplikujφ p°φstup ze vzduchu, tak₧e na polovinu z nich jeÜt∞ nevstoupila lidskß noha. Jsou to jedny z poslednφch bφl²ch mφst na map∞ sv∞ta. Dφky izolaci se v²voj ₧ivoΦiÜn²ch i rostlinn²ch druh∙ na nßhornφch planinßch p°ed miliony let odd∞lil a vydal vlastnφm sm∞rem, a tak vlastn∞ v∞tÜina zdejÜφch rostlin a ₧ivoΦich∙ jsou endemity. I dnes °ada lidφ v∞°φ, ₧e na n∞kter²ch dosud neprozkouman²ch tepuφ p°e₧ila do dneÜnφ doby populace prehistorick²ch jeÜt∞r∙. Koneckonc∙, jejich kulisu si vybrali i auto°i filmu Jursk² park. Po nßb°e₧φ Orinoka ve m∞st∞ Ciudad Bolφvar korzujφ dφvky. Zvyk odpolednφho korzovßnφ je jedna z nejlepÜφch v∞cφ, kterΘ èpan∞lΘ do Ameriky importovali. VenezuelskΘ dφvky jsou ΦernovlasΘ a ΦernookΘ a oblΘkajφ se zßsadn∞ do dokonale vypasovan²ch d₧φns∙ a jeÜt∞ p°ilΘhav∞jÜφch triΦek. V turistickΘm pr∙vodci jsme se v radßch cestujφcφm turistkßm doΦetli, ₧e nemajφ p°φliÜ sv²m chovßnφm a oblΘkßnφm provokovat mφstnφ mu₧e, a jeden ze zp∙sob∙, jak se chovat umφrn∞n∞, je oblΘkat se jako mφstnφ. Pochybuji, ₧e by se naÜel lepÜφ zp∙sob provokace, ne₧ oblΘkat se jako dφvky na nßb°e₧φ Orinoka. V Ciudad Bolφvar se louΦφme s civilizacφ a vyrß₧φme na jih, na trojmezφ mezi Venezuelou, Brazφliφ a Guayanou, do tajemnΘho kraje stolov²ch hor. Autobus jihoamerickΘho standardu (pomal², zanedban², ale pln² samby) uhßnφ po silnici, kterß tu jeÜt∞ p°ed deseti lety nebyla. Na ob∞d zastavujeme ve zlatokopeckΘm m∞steΦku s v²sti₧n²m nßzvem Km 88. Kulisa jak z dob zlatΘ horeΦky v Kalifornii, jen mφsto konφ stojφ p°ed hernami a bary zablßcenΘ d₧φpy a zlatokopovΘ v holφnkßch mluvφ Üpan∞lsky. Snad na ka₧dΘm rohu visφ cedule äv²kup zlata a diamant∙ö a na nφ k°φdou p°ipsßny aktußlnφ ceny. Te∩ odpoledne jsou ulice relativn∞ prßzdnΘ, ale po soumraku zaΦne ten sprßvn² noΦnφ ₧ivot, kdy zlatokopovΘ p°ijdou utratit to, co p°es den vyd∞lali. Za Km 88 zaΦφnß silnice v serpentinßch stoupat na nßhornφ planinu Gran Sabana s pr∙m∞rnou v²Ükou 1300 m. Z nφ se do v²Üe 2500 - 3000 m zvedajφ tepuφ. Vystupujeme ve vesnici San Francisco. P°ehlφdka stolov²ch hor, strm∞ se tyΦφcφch z mφrn∞ zvln∞nΘho obzoru, vypadß jako kulisa k tajemn²m p°φb∞h∙m indißnsk²ch legend. PodveΦernφ p°edstavenφ prßv∞ zaΦφnß. Zapadajφcφ slunce m∞nφ skuteΦnost ve v²tvor genißlnφho programßtora virtußlnφ reality na displeji podveΦernφho obzoru. Na sprßv∞ nßrodnφch park∙ v Caracasu jsme se dozv∞d∞li, ₧e vstup na tepuφ je zakßzan² a povolenφ zφskat nelze. Tady v San Francisku vÜak zjiÜ¥ujeme, ₧e vÜechno je jinak, a tuÜφme, ₧e Indißni vzali sprßvu tepuφ do sv²ch rukou. Celou v∞c pojali ekonomicky, a tak je jen otßzkou licitace, kolik nßs bude v²stup stßt. Na druh² den si najφmßme d₧φp a nezbytnΘho indißnskΘho pr∙vodce Leonela a vyrß₧φme do indißnskΘ vesnice Paraitepuφ. Odtud vede jedinß cesta p∞Üky a₧ k naÜemu cφli - stolovΘ ho°e Roraim∞. ┌dajn∞ to toti₧ byla prßv∞ ona, kterß inspirovala Doyla k napsßnφ jeho knihy.
(Citßty z letßku, kter² jsme dostali v Paraitepuφ.) Jdeme savanou - nad hlavou slunce a pod nohama ₧lutß trßva. Za obzorem stoupß hust² d²m a probleskujφ plameny ho°φcφ trßvy. Ptßme se Leonela, proΦ to nikdo neuhasφ, a dovφdßme se, ₧e savanu schvßln∞ zapalujφ vesniΦani, aby zahnali hady. Leonel je v∙bec zajφmav² pr∙vodce. èpan∞lsky mluvφ asi na ·rovni dvacßtΘ lekce Üpan∞lÜtiny pro samouky, tak₧e si celkem rozumφme. Kdy₧ se ho ptßme, jacφ endemiti zde ₧ijφ, tak nevφ, a poka₧dΘ, kdy₧ ukß₧eme na n∞jakΘ zvφ°e nebo rostlinu a zeptßme se co to je, tak odpovφ animales nebo flores. Po vydupanΘ cestiΦce bychom k Roraim∞ trefili i bez n∞j, ale mφt pr∙vodce se tady sluÜφ a musφ a jeho plat pravd∞podobn∞ bude podstatn²m zdrojem ob₧ivy jeho rozv∞tvenΘ rodiny, o kterΘ velice rßd vyprßvφ. Bohu₧el v∞tÜinou pem≤nsky. VeΦer tßbo°φme u °φΦky Kukenßn, kterß vznikß soutokem n∞kolika vodopßd∙ padajφcφch ze sousednφ stejnojmennΘ tepuφ. Obzor nad savanou se se soumrakem barvφ snad do vÜech odstφn∙ ΦervenΘ a na horizontu u₧ opravdu postrßdßme jen animovan² pohyb dinosaura z filmu Cesta do prav∞ku. Zatφmco si stavφme stany, Leonel si natahuje mezi dva stromy hamaku a balφ se do kusu igelitu. |
┌patφ tepuφ je porostlΘ tropickou d₧unglφ, ost°e kontrastujφcφ s vyprahlou savanou. Tepuφ toti₧ svou v²Ükou ovliv≥ujφ i srß₧ky ve svΘm okolφ, a tak zatφmco v obdobφ sucha na savan∞ n∞kolik m∞sφc∙ nezaprÜφ, jen o pßr set metr∙ vedle bujφ tropick² deÜtn² prales. Mßlokde na sv∞t∞ se najdou zcela rozdφlnß klimatickß pßsma v tak t∞snΘ blφzkosti. A znovu si to opakujeme p°i v²stupu na vrcholovou ploÜinu Roraimy, kde nachßzφme zase ·pln∞ jinΘ, p°φmo endemickΘ podnebφ - chladn∞jÜφ, s mrholenφm a poletujφcφmi chuchvalci mlhy jako na skotsk²ch raÜeliniÜtφch. Roraima je jedna z mßla relativn∞ p°φstupn²ch tepuφ. A₧ tΘm∞° k nφ se dß dojet d₧φpem, a pak lze celkem pohodln∞ vystoupit a₧ na vrcholovou ploÜinu o rozloze n∞kolik desφtek ΦtvereΦnφch kilometr∙. P°ekvapenφ nßs Φekß hned p°i prvnφm pohledu. Zatφmco zespodu vypadß povrch tepuφ rovn² jako golfovΘ h°iÜt∞, my se ocitßme v bizarnφm sv∞t∞ skalnφch m∞st a pφskovcov²ch v∞₧φ, v divoce ponurΘ krajin∞, rozpukanΘ a vrßsΦitΘ jako k∙₧e na rukou indißnskΘho rolnφka z Paraitepuφ.
V roce 1937 p°istßl americk² dobrodruh Jimmie Angel s mal²m dvojploÜnφkem na vrcholu jednΘ z nejv∞tÜφch stolov²ch hor - Auyantepuφ. P∙vodn∞ zde se svou ₧enou a dv∞ma p°ßteli hledal zlato a netuÜil, ₧e se zapφÜe do historie n∞Φφm ·pln∞ jin²m. Nepoda°ilo se mu toti₧ z nßhornφ ploÜiny odstartovat a po strastiplnΘm dvout²dennφm putovßnφ nakonec vÜichni sestoupili p∞Üky. I kdy₧ nebyli prvnφ b∞loÜi, kte°φ uvid∞li nejvyÜÜφ vodopßd sv∞ta, stal se dφky popularit∞ dobrodru₧stvφ Jimmiho Angela vodopßd znßm² prßv∞ pod jmΘnem Salto Angel, v anglicky mluvφcφch zemφch pak Angel Falls. Plocha Ayuantepuφ je p°es 200 km2 a jejφ podstatnou Φßst prßv∞ odvod≥uje °eka vrhajφcφ se st°emhlav dol∙ z kilometrovΘ p°evislΘ st∞ny. P°i uvßd∞nφ v²Üky vodopßdu se r∙znΘ zdroje pon∞kud liÜφ, nejΦast∞ji se uvßdφ 980 m. Jeho pr∙tok se v zßvislosti na roΦnφm obdobφ m∞nφ od n∞kolika kubick²ch metr∙ za sekundu a₧ po desetinßsobek v obdobφ deÜ¥∙. NavÜtφvit Venezuelu a nevid∞t Salto Angel, je jako b²t v Pa°φ₧i a nevid∞t Eifelovku. Proto₧e nejbli₧Üφ silnice vede dv∞ st∞ kilometr∙ od Auyantepuφ, nenφ snadnΘ se k n∞mu dostat. Turista mß dv∞ mo₧nosti: vyhlφdkov² let letadlem nebo n∞kolikadennφ putovßnφ na indißnskΘ motorovΘ kanoi proti proudu °ek Carrao a Chur·n do nitra stolovΘ hory a₧ k ·patφ vodopßdu. Zatφmco prvnφ varianty vyu₧φvajφ zejmΘna ti, kte°φ si cht∞jφ Salto Angel vyfotit a äodfajfkovatö, druhß mo₧nost nabφzφ krßsnΘ cestovatelskΘ zß₧itky. Tßbo°enφ v d₧ungli vΦetn∞ spanφ v indißnsk²ch hamakßch a nezapomenutelnΘ v²hledy na neustßle se m∞nφcφ panorama okolnφch tepuφ nadchnou snad ka₧dΘho. My jsme k naÜφ cest∞ zvolili t°etφ mo₧nost: letadlem do indißnskΘ vesnice Kamarata a odtamtud na raftu po °ece Acanßn, co₧ je p°φtok Carraa. Podle mapy to vypadalo na krßsnou °eku vhodnΘho pr∙toku i spßdu, ale nenapadlo nßs, ₧e v kraji stolov²ch hor teΦou i ästolovΘ °ekyö. Jejich slibn∞ vypadajφcφ pr∙m∞rn² spßd je toti₧ pouze maskovacφ manΘvr pro desφtky kilometr∙ lφn∞ tekoucφ vody obΦas prost°φdanΘ vodopßdy. Ne, ₧e by se nebylo na co dφvat, ale po n∞kolika dnech pßdlovßnφ s radostφ vφtßme koneΦn∞ proudφcφ °eku, i kdy₧ ji musφme vypßdlovat proti proudu. NaÜt∞stφ zaΦφnß obdobφ sucha a Chur·n mß velice nφzk² vodnφ stav. Kolem nßs poletujφ hejna barevn²ch papouÜk∙ i Üed²ch netop²r∙, ve vod∞ se mφhajφ pstruzi a chytφme i krßsnou velkou ₧elvu. JeÜt∞ ₧e s nßmi nejsou Indißni, okam₧it∞ by skonΦila v jejich hrnci. Kolem kv∞t∙ epifyt∙ se vznßÜejφ velcφ mod°φ mot²li a mnohem menÜφ barevnφ kolib°φci. Po dvou dnech pßdlovßnφ a p°etahovßnφ raftu na lan∞ proti proudu Chur·nu jsme pod Salto Angel. P°esto₧e jej d∙v∞rn∞ znßme z mnoha fotografiφ, pohled na n∞j nßm p°φmo vyrß₧φ dech. Proud vody tryskß z p°φrodnφ d²zy vysoko u nebe, rozpadß se na chuchvalce, mizφ v mracφch a dole z nich vypadßvß jako dΘÜ¥. Obrovsk² skalnφ kotel je pln² vodnφ t°φÜt∞, kterß stΘkß po st∞nßch mezi balvany. Dole se mezi nimi objevuje zase malß nenßpadnß °φΦka, kterß ani nevypadß na to, ₧e mß za sebou kilometr volnΘho pßdu. Jen oblouk duhy nad nφ jej p°ipomφnß. Nocujeme v p°φst°eÜku s v²hledem na vodopßd a celou noc buÜφ do palmovΘ st°echy poryvy tropickΘho lijßku. Rßno se valφ °eΦiÜt∞m dvojnßsobek kalnΘ vody a my si m∙₧eme jen gratulovat k tomu, ₧e jsme to sem stihli jeÜt∞ p°ed p°φchodem deÜt∞. Proti tomuto proudu bychom byli bez Üance. Dopoledne dΘÜ¥ ustßvß, ale vodopßd je po°ßd v mracφch. Dßvßme si limit do jedenßcti hodin s tφm, ₧e pak vyplujeme, i kdy₧ jej u₧ neuvidφme. T∞sn∞ p°ed jedenßctou se mraky protrhnou a my se m∙₧eme naposledy pokochat tφm velkolep²m divadlem. Pak p°ivß₧eme bagß₧ na raft a za dv∞ hodiny splujeme to, co nßm proti proudu trvalo dva dny. Do Canaimy, kde je letiÜt∞, to mßme dalÜφ dva dny pßdlovßnφ. ProhlΘdneme si mohutnΘ t°icetimetrovΘ vodopßdy na Carrau, kterß tu mß u₧ pr∙tok stovky kubφk∙, a odvleΦeme naÜe zavazadla na letiÜt∞. Po ÜotolinovΘ ranveji zrovna roluje letadlo. B∞₧φme k n∞mu a mßvßme rukama - mßme Üt∞stφ, jsou v n∞m volnß mφsta. Pilot chvßtß, pot°ebuje odlet∞t d°φve, ne₧ se nebe zatßhne odpolednφmi nφzk²mi mraky. Rychle naskakujeme a platφme mu, a₧ kdy₧ u₧ se vznßÜφme nad dalÜφmi a dalÜφmi vodopßdy °eky Carrao. Valφ se do nφ₧iny spojit svΘ vody s Orinokem. Tam sm∞°ujeme i my. Ve sv²ch vzpomφnkßch z mlßdφ mßm toti₧ i dalÜφ knihu. Napsal ji Jules Verne a jmenuje se äNa vlnßch Orinokaö. Jarda Lhota |
Dva dny
se toulßme bludiÜt∞m neuv∞°iteln²ch p°φrodnφch ·tvar∙, vernisß₧φ
avantgardnφch um∞lc∙, kte°φ zaΦali svΘ dφlo dßvno p°ed tφm, ne₧ Zemi zabydlili
dinosau°i. P°φzraΦnΘ sochy, ve kter²ch rozjit°enß fantazie vidφ celΘ
d∞jiny vesmφru, cimbu°φ drßkulovsk²ch hrad∙, viklany, propasti a ponornΘ
°eky. Mezi tφm vÜφm se vßlφ chuchvalce mlhy, m₧φ a u₧ jen Φekßme, kdy
si na balvan p°ed nßmi sedne pterodaktylus. Kdy₧ jsme t°etφ den zaΦali
sestupovat zp∞t dol∙, bylo nßm jasnΘ, ₧e se na nßs Roraima u₧
nav₧dycky podepsala. Zßjezd do Venezuely