Zem∞ blφzkß i dalekß

Kdy₧ jsem v roce 1978 poprvΘ stßl na vrcholu Kremence, tehdejÜφho hraniΦnφho trojmezφ ╚eskoslovenska, Polska a Sov∞tskΘho svazu, a takΘ pozd∞ji v sousednφch polsk²ch Bieszczadech, v₧dy jsem se zßjmem hled∞l k v²chodu. Tφmto sm∞rem se do nedohledna tßhly jeÜt∞ vyÜÜφ h°ebeny ukrajinskΘ Φßsti Karpat, zahalenΘ v modravΘm oparu, a vyz²valy svou nedostupnostφ. Ta byla d∙kladn∞ podpo°ena n∞kolika pßsy peΦliv∞ zoran²ch pr∙sek∙ i drßt∞n²mi zßtarasy pod nap∞tφm, kterΘ skr²valy lesy na sov∞tskΘ stran∞ hranice. Ve zbojskΘ hospod∞ mn∞ sice nabφzeli zajφt si s nimi za p°φbuzn²mi na rusφnskou tancovaΦku, ale plφ₧it se na druhou stranu hranice pod nabit²mi drßty Stu₧ick²m potokem, kde musely b²t kv∙li velk²m vodßm v²Üe nad vodou, jsem si p°ece jenom netroufl. Ten pohled z Kremence nevymazaly z mΘ pam∞ti ani jinΘ vzdßlen∞jÜφ a exotiΦt∞jÜφ kraje a po °ad∞ let se v²zva naplnila. Sv∞t se od tΘ doby trochu reorganizoval, tak₧e u₧ i b²valß Podkarpatskß Rus, nejv²chodn∞jÜφ v²spa p°edvßleΦnΘho ╚eskoslovenska a nynφ Zakarpatskß oblast Ukrajiny, je u₧ p°i troÜe snahy dostupnß.

UÄHOROD

U₧horod s vφce ne₧ 100 000 obyvateli je nejv∞tÜφm m∞stem ZakarpatskΘ Ukrajiny. Najdeme jej p°i slovenskΘ hranici, kousek za hraniΦnφm p°echodem ve VyÜnΘm N∞meckΘm. Le₧φ na °ece U₧ v rovinatΘm kraji, z kterΘho se uprost°ed m∞sta zvedß vrch s mφstnφ dominantou - hradem ze 13. stoletφ.

M∞sto nßs vφtß trochu ospalou ned∞lnφ atmosfΘrou. Ve stφnu na nßb°e₧φ posedßvajφ d∙chodci, hlouΦkujφ se tu mladφci v ko₧enkov²ch bundßch a d∞vΦata ve sv∞tl²ch halenkßch. Pßr d∞tφ i otrlejÜφch dosp∞l²ch se pokouÜφ najφt mezi kameny hlubÜφ mφsta vhodnß k vykoupßnφ v kalnΘ, horkem a suchem unavenΘ °ece. Dokonce i jinak pilnφ äpouliΦnφ sm∞nßrnφciô na nßs n∞jak zapomn∞li, tak₧e o v²m∞nu korun za mφstnφ kupony neboli karbovance se musφme hlßsit sami. I kdy₧ oficißlnφ sm∞nßrnu tady z°ejm∞ ani ve vÜednφ den nenajdete, nenφ to problΘm. Dßle ve vnitrozemφ u₧ je t°eba mφt drobnΘ dolary. Dolar je tam skuteΦn∞ pßnem, chudßk marka bez ohledu na jejich vzßjemn² sm∞nn² kurz pronikß do ekonomickΘho myÜlenφ mφstnφch lidφ podstatn∞ pomaleji.

I kdy₧ bezbarvosti, nepo°ßdku a typickΘ atmosfΘry provinΦnφch m∞st sov∞tskΘho impΘria se U₧horod jist∞ bude jeÜt∞ dost dlouho zbavovat, lze pßr hodin ve m∞st∞ strßvit p°φjemn∞ a zajφmav∞. Objevujφ se zde ji₧ prvnφ obch∙dky s imitacφ zßpadnφho zbo₧φ, m∙₧ete posed∞t ve skromnΘ kavßrn∞ v centru u Üßlku horkΘho nßpoje nebo se p°idat k svßteΦn∞ obleΦen²m v∞°φcφm p°i °eckokatolickΘ Φi pravoslavnΘ bohoslu₧b∞. Zp∞v od chrßmu se nese nad m∞stem, proto₧e vÜichni se do chrßmu neveÜli.

Ti, kte°φ zde hledajφ stopy po ΦeskoslovenskΘ historii tohoto kraje, takΘ nemajφ t∞₧kou prßci. V malΘ äΦeskΘô Φtvrti, typickΘ pro vÜechna zdejÜφ v∞tÜφ m∞sta, naleznete v trochu zmenÜenΘ podob∞ charakteristickou architekturu solidnφch prvorepublikov²ch administrativnφch budov, kterß vßm bude d∙v∞rn∞ znßma nap°φklad z pra₧sk²ch Dejvic. Cestou na hradnφ vrch nalΘzßme takΘ krßmek se zubem Φasu ohlodan²m, ale dob°e Φiteln²m nßpisem äMßslo, s²ry, pra₧skß Üunk...ô.

B²val² biskupsk² hrad nynφ slou₧φ jako m∞stskΘ, nep°φliÜ lßkavΘ muzeum fl≤ry a fauny. S hradem ovÜem sousedφ u₧horodsk² skanzen a ten stojφ za to. Ve stφnu vzrostl²ch strom∙ tady vyrostla vesniΦka ze star²ch Φas∙. Houf d°ev∞n²ch chaloupek uprost°ed s d°ev∞n²m kostelφkem s Üindelovou st°echou, Ükolou, kovßrnou, dv∞ma vodnφmi ml²ny, senφky, ·ly, holubnφky - zkrßtka se vÜφm, co k tomu pat°φ. Ka₧dou chaloupku i zahrßdku kolem opatruje usm∞vavß panφ Φi babiΦka, kterß si s vßmi rßda popovφdß i p°edvede vnit°nφ vybavenφ lidov²ch domßcnostφ z r∙zn²ch kout∙ tohoto nßrodnostn∞ pestrΘho kraje. Zaujal nßs zejmΘna st∙l s mohutnou d°ev∞nou deskou, do kterΘ jsou p°φmo zadlabßny miskovitΘ prohlubn∞ jako talφ°e na jφdlo. Jakpak se asi myly?

Ale opus¥me brßnu tohoto kraje a nahlΘdn∞me za ni dßle.

Vydßme-li se na podkarpatorusk² venkov, znßmky p°φsluÜnosti tohoto kraje k b²valΘmu Sov∞tskΘmu svazu alespo≥ na prvnφ pohled rychle mizφ. Samoz°ejm∞ ne zcela. ObΦas naleznete v krßsnΘm kostelφku muzeum ateismu i jinΘ pomnφky doby a lidskΘ hlouposti. Jeden z nejmonumentßln∞jÜφch jsme nalezli dokonce i v odlehl²ch horßch na v²chod∞. Na obrovskΘ m²tin∞ na svazφch h°ebene vykrou₧ila ruka d°evorubce-·dernφka ze vzrostl²ch strom∙ ob°φ nßpis äSlßva SSSRô, kter² je Φiteln² jen z prot∞jÜφch hor.

Jinak poslednφch 40 let spφÜe zakonzervovalo, pokud mohu posoudit, stav z dob p°ed poslednφ sv∞tovou vßlkou, tak₧e v²prava do t∞chto mφst je, co se t²Φe ₧ivota na venkov∞, v²letem do ΦeskoslovenskΘ historie. Dokladem toho jsou i starΘ mapy specißlky. I kdy₧ orientace v terΘnu zde nenφ v₧dy jednoduchß, s p°ekvapenφm zjistφte, ₧e p∙vodnφ sφ¥ silnic, a dokonce i lesnφch cest se tΘm∞° nezm∞nila a ₧e tyto mapy, poda°φ-li se vßm je zφskat, poslou₧φ podstatn∞ lΘpe ne₧ zdejÜφ ämodernφô schematickΘ mapky pro turisty.

Jen jedna v²raznß tvß° p°edvßleΦnΘ PodkarpatskΘ Rusi ji₧ bohu₧el tΘm∞° zanikla - ÄidΘ. Ti tvo°ili p°ed vßlkou velmi silnou nßrodnostnφ skupinu, MukaΦevo se 40 % obyvatel ₧idovskΘho p∙vodu b²valo dokonce naz²vßno Φeskoslovensk²m JeruzalΘmem. Vzhledem ke zdejÜφ zvlßÜ¥ ortodoxnφ vφ°e a dodr₧ovßnφ star²ch zvyklostφ byli ÄidΘ nep°ehlΘdnutelnφ a s Podkarpatskou Rusφ nerozluΦn∞ spjatφ. Jejich vytrvalß likvidace faÜisty a pozd∞ji komunistick²m re₧imem jejich dneÜnφ °ady ztenΦila na minimum.

Sm∞sice ostatnφch nßrod∙ je zde na pomezφ st°ednφ a v²chodnφ Evropy opravdu bohatß. Rusφni ₧ijφ v horsk²ch oblastech Karpat, kterΘ pokr²vajφ v∞tÜinu ·zemφ. D°φve se d∞lili na n∞kolik kmen∙: Lemky na zßpad∞, Bojky ve st°edu a svΘrßznΘ Huculy na v²chod∞. V nφ₧in∞ na jihozßpad∞ a jihu jsou siln∞ zastoupeni Ma∩a°i a kolem Solotviny p°i °ece Tise Rumuni. Na rozdφl od mil²ch horsk²ch d°ev∞n²ch chalup a chaloupek si zde stavφ podstatn∞ honosn∞jÜφ zd∞nΘ domky, barevn∞ lad∞nΘ ve sv∞tl²ch odstφnech. Nechyb∞jφ zde takΘ Slovßci, Ukrajinci a samoz°ejm∞ RomovΘ.

V nφ₧in∞ je v₧dy ₧ivila ·rodnß p∙da a v horßch pastva a lesy. Tradici zde m∞lo romantickΘ, ale tvrdΘ °emeslo vora°skΘ. Vory se vßzaly v klauzurßch - mal²ch vodnφch nßdr₧φch na horsk²ch tocφch - a pak se spolu s nadr₧enou vodou vypustily do pe°ejnatΘho koryta, kter²m je zkuÜenΘ ruce vora°∙ proplavily na p°φvalovΘ vln∞ a₧ dol∙ do kraje na mφsto urΦenφ. Hrßze t∞chto klauzur s d°ev∞n²mi nßstavbami jsou Φasto skuteΦn∞ mimo°ßdn²mi ukßzkami lidovΘho stavitelstvφ. Z tΘ nejkrßsn∞jÜφ na °φΦce Ozerjance je z°φzeno muzeum lesa a vora°stvφ. Nynφ se ΦßsteΦn∞ rekonstruuje, ale je to muzeum skuteΦn∞ v l∙n∞ p°φrody. Nestojφ p°ed nφm v °ad∞ autobusy na asfaltovΘm parkoviÜti, ale je nutnΘ k n∞mu dojφt pßr kilometr∙ p∞Üky po kostrbatΘ cest∞. Tak je to sprßvnΘ.

V sobotu jsou trhy a venkov se nast∞huje do m∞st. Nesmφte hledat äbazarô, ten se podobß t∞m naÜim se spoustou tretek a lacinΘho asijskΘho zbo₧φ. Musφte hledat ärynokô. Zde se objevφ vÜechno to, co nenaleznete p°es t²den na pultech b∞₧n²ch obchod∙, i kdy₧ ani ty zde nejsou tak prßzdnΘ, jak si v∞tÜinou myslφme. Je libo ovoce, maso, s²ry, vajφΦka nebo slepiΦku Φi prasßtko? A zapomn∞li jste snad taÜku? V₧dy¥ je tu tolik krßsn²ch prout∞n²ch koÜφk∙ vÜech tvar∙ a velikostφ. Chcete-li si vyzkouÜet pocit bohatΘho zßpadnφho turisty, zde mßte ideßlnφ p°φle₧itost.

Poloniny jsou horskΘ pastviny nad hornφ hranicφ lesa. Nalezneme je na vÜech zdejÜφch karpatsk²ch h°ebenech, kterΘ p°esahujφ nadmo°skou v²Üku kolem 1400 m. StrmΘ svahy pokr²vajφ listnatΘ lesy a pralesy v zßpadnφ Φßsti kraje a smφÜenΘ Φi jehliΦnatΘ na v²chod∞. Pokud se jimi vydrßpete po d°eva°skΘ cest∞, a kdy₧ nßhle skonΦφ, tak terΘnem, a₧ na hornφ hranici lesa, otev°e se vßm nßdhern² rozhled na malebn∞ modelovanΘ h°ebeny, opravdu ideßlnφ pro turistiku. P°i hornφ hranici lesa se osv∞₧φte bor∙vkami, pßsmo kosod°eviny, b∞₧nΘ u nßs doma, v∞tÜinou chybφ, a pak u₧ zanedlouho dosßhnete h°ebenu a u₧ jen nevelkΘ v²ÜkovΘ rozdφly vßm budou stßt v cest∞ p°i dalÜφm putovßnφ. Pozor, nepoÜlapte ty krßsnΘ horskΘ kv∞ty, mezi kter²mi i nezkuÜenΘ oko hned poznß ho°ec Φi prot∞₧. Ale nezapome≥te si buzolu, turistickΘ znaΦenφ zde naleznete v²jimeΦn∞ a kdy₧, tak jej urΦit∞ zase brzy ztratφte. A pokud padne mlha, sestoupit do sprßvnΘho ·dolφ nemusφ b²t v∙bec jednoduchΘ.

Zatou₧φte-li po poloninßch, urΦit∞ vynechte hlavnφ h°eben Karpat, kter² tvo°φ severnφ hranici. P°φmo po h°ebenovce, prßv∞ dφky pom∞rn∞ mal²m v²Ükov²m rozdφl∙m, je vedena trasa plynovodu, kterß vytvo°ila dlouhou krutou jizvu na zdejÜφch p∙vabech.

Vnit°nφ pßsmo Karpat z∙stalo nedotΦeno, dosahuje v∞tÜφch nadmo°sk²ch v²Üek a jednotlivΘ h°bety odd∞lujφ hlubokß ·dolφ. Od zßpadu k v²chodu se °adφ Polonina Rovnß, Polonina Bor₧ava, Polonina Krßsnß, Svidovec a ╚ernß hora. Poslednφ z nich je nejvyÜÜφ a nejrozlehlejÜφ. Zde naleznete nejvyÜÜφ horu Ukrajiny Hoverlu (2061 m) a o mßlo ni₧Üφ Pop Ivan, nejv²chodn∞jÜφ bod p°edvßleΦnΘho ╚eskoslovenska. V domn∞lΘ z°φcenin∞ hradu na jeho vrcholu zblφzka odhalφte ruiny mohutnΘ meteorologickΘ stanice, kterou budovali Polßci, ale dφky vypuknutφ druhΘ sv∞tovΘ vßlky ji nikdy nedostav∞li. Po h°ebenu ╚ernΘ hory, tvo°φcφm dnes hranici dvou ukrajinsk²ch oblastφ, vedla toti₧ hranice mezi ╚eskoslovenskem a Polskem. Dodnes se m∙₧ete dob°e orientovat podle p∙vodnφch, zachoval²ch a peΦliv∞ oΦφslovan²ch hraniΦnφch patnφk∙.

Ale sestupme op∞t do ·dolφ. T°eba budeme mφt Üt∞stφ a narazφme na n∞kter² z mnoha minerßlnφch pramen∙, na kterΘ je zdejÜφ kraj bohat².

P°i cest∞ na Zakarpatskou Ukrajinu samoz°ejm∞ nelze vynechat proslavenou KoloΦavu - ves Nikoly èuhaje. Na prvnφ pohled se neliÜφ od ostatnφch vesnic. Pat°φ k t∞m v∞tÜφm, mß n∞kolik Φßstφ a tßhne se n∞kolik kilometr∙ ·dolφm °eky Terebly. Prvnφm poutnφm mφstem Φesk²ch nßvÜt∞vnφk∙, kter²m se poda°φ sem zavφtat, je v∞tÜinou d°ev∞n² kostelφk s typickou ba≥atou st°echou v KoloΦav∞-Lazφch. Za nφm le₧φ povaleny v trßv∞ t°i nßhrobky. Nßpisy jsou dosud ΦitelnΘ, jsou zde pochovßni t°i Φetnφci, kte°φ st°etnutφ s Nikolou zaplatili ₧ivotem. P°φb∞h o₧φvß a vtahuje nßs do role literßrnφch detektiv∙.

Do centra KoloΦavy nßÜ autobus dojφ₧dφ krokem. Tentokrßt ne kv∙li krkolomnΘmu ·seku silnice, o kterΘ zde nenφ nouze, ale za procesφm v∞°φcφch. V centru KoloΦavy nalΘzßme dle doporuΦenφ domek mφstnφho uΦitele, kter² se stßvß tφm prav²m pr∙vodcem po Nikolov²ch stopßch. Provßzφ nßs muzeem spisovatele Ivana Olbrachta, kterΘ z°φdil v mφstnφ Ükole. Olbracht sem jezdφval, tvo°il, a takΘ adoptoval t°i zdejÜφ sirotky a nechal je na svΘ nßklady vychovat. Ji₧ °adu let Φekß na sv∙j ·kol podstavec pro Olbrachtovu sochu. Penφze se poda°ilo shromß₧dit, ·°ednφ cestou byly odeslßny, ale na mφsto urΦenφ nikdy nedorazily. Podstavec Φekß dßl. KΘ₧ by stejn² osud nepotkaly jinΘ a d∙le₧it∞jÜφ finanΦnφ Φßstky, kterΘ Rusko, Ukrajina i Podkarpatskß Rus pot°ebujφ a budou pot°ebovat, aby se vymanily z neblahΘho d∞dictvφ.

Pak mφ°φme na h°bitov. Zde mß hrob Er₧ika, kterß zem°ela p°ed n∞kolika lety. UΦitel nßm ukßzal takΘ mφsto p°i dolnφm okraji rozlehlΘho h°bitova, kde je pr² pochovßn Nikola. Jen drobn² ke° malinφku zdobφ mφsto jeho poslednφho odpoΦinku. Jedin² ze t°φ Nikolov²ch vrah∙, kter² potom z∙stal v KoloΦav∞, mu mφsto ukßzal nedlouho p°ed svou smrtφ. V KoloΦav∞ ₧ije i Nikolova dcera Anna i dalÜφ jeho p°φbuznφ, ale ti mφsto Nikolova hrobu neznali.

Na zßv∞r mßm jednu prosbu. Pokud snad namφ°φte za Nikolov²m p°φb∞hem do KoloΦavy, vydejte se po t∞chto stopßch citliv∞ a nenßsiln∞. Bylo nßs tam u₧ hodn∞ a majφ nßs tam rßdi. Ale byl bych velmi nerad, aby se tam za n∞jak² rok prodßvali plastikovφ NikolovΘ èuhajovΘ v nevkusn²ch pouliΦnφch stßncφch. To by byla opravdu Ükoda!

TomᚠHyka