äHinchinbrook - to je rßj na zemi,
skuteΦnß divoΦina,ô °φkß usm∞vav² vousat² Bill za kormidlem malΘho Φlunu,
v n∞m₧ opouÜtφme p°φstav Dungeness. NßÜ pobyt v Austrßlii se p°ehoupl
do poslednφ t°etiny a p°ed sebou mßme zlat² h°eb celΘho programu, pov∞stnou
ät°eÜniΦku na dortuô v podob∞ Φty°dennφho p°echodu ostrova Hinchinbrook.
Teplota kolem Φty°iceti stup≥∙ je sice naÜim p°edstavßm ärßje na zemiô
pon∞kud vzdßlena, ale Bill Pearce si jist∞ nevym²Ülφ, platφ tu za starousedlφka a
na ostrov∞ znß ka₧d² kout. P°es ·zk² pr∙liv zvan² Hinchinbrook Channel se
blφ₧φme k ji₧nφmu okraji ostrova, jeho₧ divokΘ, rozeklanΘ hory pokrytΘ
bujnou tropickou vegetacφ na nßs pohlφ₧ejφ z v²Üky tisφce metr∙.
A₧ na mal² hotel na severnφm mysu äCape Richardsô je ostrov
opravdovou divoΦinou. Jeho severoji₧nφ osu tvo°φ mohutnΘ poho°φ budovanΘ
vulkanick²mi horninami a ₧ulou. Svou nejvyÜÜφ horou Mt. Bowen dosahuje v²Üky 1121 m
nad mo°em. Dφky bohatΘ vegetaci je ostrov prakticky neprostupn², a poskytuje tak
·toΦiÜt∞ mnoha druh∙m vzßcn²ch ₧ivoΦich∙. P°esto jsou n∞kterΘ jeho Φßsti
opravdov²m milovnφk∙m p°φrody zp°φstupn∞ny. PodΘl v²chodnφho pob°e₧φ vede 32
km dlouh² turistick² chodnφk tzv. äThorsborne Trailô, pojmenovan² podle Arthura
Thorsborna, kter² zasv∞til sv∙j ₧ivot v²zkumu a ochran∞ tohoto ärßje na zemiô.
Dφky velmi k°ehkΘ rovnovßze citlivΘho a slo₧itΘho ekosystΘmu je vstup na ostrov
p°φsn∞ regulovßn. Vybaveni p°φsluÜn²m povolenφm se vylo∩ujeme na mφst∞ zvanΘm
äGeorge Pointô. LouΦφme se s Billem a provßzeni jeho p°ßnφm Ü¥astnΘ
cesty vyrß₧φme na sever podΘl pob°e₧φ zßtoky Mulligan.
Idea jφt po plß₧i naboso nßs opouÜtφ po prvnφch pßr metrech -
pφsek je tak rozpßlen², ₧e se po n∞m v∙bec nedß chodit. Blφ₧φ se poledne a
slunce, kterΘ stojφ tΘm∞° v nadhlavnφku, nemilosrdn∞ pßlφ. Pomalu nßm
zaΦφnß dochßzet, proΦ se dvaat°icet kilometr∙ dlouhß trasa chodφ t°i a₧ Φty°i
dny, a ₧e b∞hem nich nßm nebude nic platnß klimatizace v naÜem aut∞, kterΘ
stojφ zaparkovanΘ v Dungeness. Velmi rychle se vÜak na horko adaptujeme a brzy nßm
v∙bec nevadφ. Na prvnφ tßbo°iÜt∞ u vodopßd∙ Mulligan falls zb²vß asi sedm
kilometr∙ a vÜem je jasnΘ, ₧e pro zaΦßtek to bude tak akorßt.
Nßrodnφm parkem byly n∞kterΘ Φßsti ostrova vyhlßÜeny ji₧
v r. 1932. Jako celek vÜak existuje äNßrodnφ park ostrov Hinchinbrookô a₧ od
r. 1960, kdy byly s koneΦnou platnostφ do°eÜeny prßvnφ vztahy t²kajφcφ se
n∞kter²ch pozemk∙. Celkovß rozloha ostrova je 393 km2. Z p°φrodov∞dnΘho
hlediska je cenn² neuv∞°itelnou variabilitou vegetaΦnφch pßsem na pom∞rn∞ malΘ
ploÜe. Najdeme tu enklßvy tropickΘho deÜtnΘho pralesa, otev°enΘ suchΘ eukalyptovΘ
hßje i horskΘ ml₧nΘ lesy pokr²vajφcφ svahy nejvyÜÜφch hor. P°i
severozßpadnφm, zßpadnφm a jihozßpadnφm pob°e₧φ se vyskytujφ rozsßhlΘ
mangrovovΘ porosty, kterΘ jsou, co se t²Φe druhovΘ rozmanitosti, nejbohatÜφ
v celΘ Austrßlii. Ostrov je souΦßstφ rozsßhlΘ biosfΘrickΘ rezervace
äVelkΘ korßlovΘ bariΘryô, tßhnoucφ se v dΘlce vφce ne₧ 2000 km podΘl
pacifickΘho pob°e₧φ Austrßlie.
Brodφme se dßl hork²m pφskem, p°edhßnφme se ve sbφrßnφ
muÜlφ, kter²ch je tu neuv∞°itelnΘ mno₧stvφ, vychutnßvßme pocit samoty a ticha a
p°ipadßme si jako Robinsoni na pustΘm ostrov∞. Jen o koupßnφ v mo°i si
m∙₧eme tady na jihu ostrova nechat jen zdßt. V tΘhle roΦnφ dob∞ se toti₧ p°i
pob°e₧φ v blφzkosti mangrovov²ch porost∙ vyskytujφ velmi nebezpeΦnΘ ₧ahavΘ
med·zy. Na konci plß₧e cesta uh²bß do vnitrozemφ ostrova, vysvobozujφcφ stφn
pralesa a pevnß cesta pod nohama podstatn∞ zrychlujφ nßÜ postup. P°echßzφme jeden
z boΦnφch h°eben∙ 955 m vysokΘ Mount Diamantiny spadajφcφ a₧ k pob°e₧φ a jsme
na naÜem prvnφm tßbo°iÜti.
Je to jen pßr upraven²ch ploÜin pro malΘ stany, uprost°ed nich
plechovß bedna na potraviny (ve stanu by se nßm o n∞ postaraly vÜe₧ravΘ vakokrysy) a
kousek dßl v pralese latrina. Podobn∞ budou vypadat i nßsledujφcφ tßbo°iÜt∞.
Shazujeme ze zad bßgly a jdeme se podφvat k vodopßdu vzdßlenΘmu sotva sto padesßt
metr∙. P°elezeme skalku a to, co vidφme, nßm tΘm∞° bere dech. Nevelk², asi sedmi
nebo osmimetrov² vodopßd spadß do pr∙zraΦnΘho jezφrka, v n∞m₧ se prohßnφ hejno
ryb, kterΘ, jak se pozd∞ji p°esv∞dΦφme, nejsou v∙bec plachΘ a dajφ se krmit z
ruky. Ve vod∞ je nßm, jako kdybychom se znovu narodili, a vÜichni dßvßme za pravdu
Billov²m slov∙m o ärßji na zemiô. P°φÜtφ den tu strßvφme jeÜt∞ celΘ
dopoledne, ne₧ se vydßme na dalÜφ cestu.
Ostrov nebyl liduprßzdn² v₧dy, domorodφ AustralanΘ
(äAustrßlciô) jej ob²vali po tisφce let, aΦkoli znßmky jejich p°φtomnosti byste
dnes hledali velmi t∞₧ko. NavrÜenΘ hromady muÜlφ a primitivnφ pasti na ryby podΘl
zßpadnφho pob°e₧φ vedou archeology k domn∞nce, ₧e ostrov byl domovem asi
tisφcovce p°φsluÜnφku älidu Bandyinô, jak si tento kmen °φkal. P°φtomnost
domorodc∙ zaznamenali EvropanΘ v roce 1839, kdy spat°ili kou° tßborov²ch oh≥∙, a
do r. 1900 se b∞loch∙m poda°ilo veÜkerΘ domorodΘ obyvatelstvo na ostrov∞ vyhladit. |
|
James Cook, kter² ostrov jako prvnφ
Evropan 8. 4. 1770 spat°il, pova₧oval jeho pob°e₧φ za souΦßst pevniny, a tak je
takΘ zanesl do mapy. Pojmenoval na n∞m dva v²znaΦnΘ body - na jihu Hillock Point a na
severov²chod∞ Cape Sandwich (podle Johna Montagu, hrab∞te ze Sandwich, Φlena
KrßlovskΘ zem∞pisnΘ spoleΦnosti). V r. 1819 tuto oblast mapoval kapitßn Phillip
Parker King, kter² zjistil, ₧e se ve skuteΦnosti jednß o ostrov. Horsk² h°eben
tßhnoucφ se od Cape Sandwich po Hillock Point pojmenoval Mt. Hinchinbrook podle
venkovskΘho sφdla hrab∞te ze Sandwich. Podrobn∞jÜφ mapovßnφ provßd∞l Kapitßn
George Richards v r. 1863. Ten p°ejmenoval Mt. Hinchinbrook na Mt. Bowen po siru G.
F. Bowenovi, prvnφm guvernΘru stßtu Queensland. Nßzvu Hinchinbrook pak pou₧il
k pojmenovßnφ celΘho ostrova.
Nßsledovalo n∞kolik pokus∙ o kolonizaci ostrova. T∞₧ilo se d°evo,
vßpenec vznikl² usazovßnφm schrßnek mo°sk²ch ₧ivoΦich∙, vznikly dv∞ farmy, na
nich₧ se William Watkins a Julian Ellendorf Hoffensetz pokouÜeli chovat dobytek a
p∞stovat citrusy, banßny a ananasy. P°edevÜφm dφky nesnadnΘmu transportu produkt∙
mezi ostrovem a pevninou tyto snahy ztroskotaly a dlouho se neudr₧ela ani misijnφ
stanice, z°φzenß r. 1874 na severozßpadnφm pob°e₧φ v zßtoce nazvanΘ dnes
äMissionary Bayô na poΦest jejφho zakladatele reverenda Edwarda Fullera. DeÜtn²
prales dnes prakticky pohltil kdysi zem∞d∞lsky vyu₧φvanou p∙du a pouze ojedin∞le
rostoucφ ovocnΘ stromy a kokosovΘ palmy jsou sv∞dky on∞ch pion²rsk²ch pokus∙.
PokraΦujeme p°es dalÜφ horskΘ h°bety na sever, na tßbo°iÜt∞ v
Zoe Bay, kousek za brodem p°es potok Diamantina Creek mφjφme odboΦku do zßtoky Sunken
Reef Bay, kde, jak nßm prozradil Bill, kladou vejce velkΘ mo°skΘ ₧elvy. Stoupßme do
sedla na horskΘm h°betu, deÜtn² prales zde st°φdß suÜÜφ otev°en² les, v n∞m₧
p°evlßdajφ eukalypty (druh Eucalyptus cloeziana), banksie (Banksia
plagiocarpa) a tzv. Grass tree (Xanthorrhoea johnsonii), ze sedla vede cesta po
proudu potoka, kter² lemujφ vlhkomiln∞jÜφ druhy. Jsou to p°edevÜφm kapradiny (Lycopodium
cernuum) a drobnΘ maso₧ravΘ rosnatky (Drosera adelae a D. spathulata).
U vodopßd∙ Zoe falls se zastavujeme a z∙stßvßme a₧ do veΦera. Z
hornφ hrany je krßsn² rozhled na zßtoku Zoe Bay. Na tßbo°iÜt∞ v tΘto zßtoce
dochßzφme u₧ za tmy, kterß se tady v tropech dostavuje brzy a neΦekan∞ rychle.
Teplota v noci sice poklesne asi jen na 27 - 30 oC, ale u₧ jsme si pomalu zvykli a spφme
celkem dob°e. Zφtra nßs Φekß p°echod do tßbo°iÜt∞ v Little Ramsay Bay, kde se
budeme u₧ bez obav moci vykoupat v mo°i.
Vyrß₧φme Φasn∞ rßno, abychom byli brzo u cφle a m∞li dost Φasu
na koupßnφ. Cesta vede ukßzkov²m deÜtn²m pralesem, domovem mnoha druh∙ ptßk∙,
kterΘ je vÜak spφÜe slyÜet ne₧ vid∞t. Brodφme n∞kolik potok∙ a p°echßzφme
ΦetnΘ mok°iny. Rostou tu popφnavΘ palmy (Calamus moti a C. australis).
Ne₧ se dostaneme do Little Ramsay Bay, musφme jeÜt∞ p°elΘzat skalnφ h°bety
vybφhajφcφ a₧ do mo°e. Tyto skßly jsou vlastn∞ ·patφm horskΘho h°ebene, kter²
vede a₧ na vrchol Mt. Bowenu, nejvyÜÜφ hory ostrova. Tßbo°iÜt∞ je p°φmo na
plß₧i, mo°e mß teplotu kolem sedmadvaceti stup≥∙ Celsia - o n∞jakΘm velkΘm
osv∞₧enφ nem∙₧e b²t °eΦ, ale p°esto je koupßnφ velmi p°φjemnΘ.
Je veΦer, sedφme kolem stan∙ a Φekß nßs poslednφ noc na
ostrov∞. Znovu a znovu probφrßme zß₧itky, kterΘ nßm tenhle nßdhern² ostrov
p°ipravil, jφme kokosovΘ o°echy, nasbφranΘ pod palmou na okraji tßbo°iÜt∞.
DalÜφ bonbonek mß ale jeÜt∞ p°ijφt. Od ·stφ °φΦky na konci plß₧e p°ichßzφ
nßÜ nßru₧iv² rybß° Vlastφk, kterΘmu se poda°ilo ulovit vφce ne₧
osmdesßticentimetrovΘho ₧raloka. Po nezbytnΘm fotografovßnφ konΦφ na pßnvi a my
se shodujeme, ₧e k tΘhle zßv∞reΦnΘ veΦe°i chybφ u₧ snad jen Üampa≥skΘ.
Rßno balφme a vydßvßme se na poslednφ Φßst naÜeho putovßnφ,
vystupujeme do sedla pod 312 m vysok² Nina Peak, z jeho₧ vrcholu je nßdhern² rozhled
na n∞kolikakilometrovou plß₧ zßtoky Ramsay Bay a na rozsßhlΘ mangrovy tßhnoucφ se
od zßlivu Missionary Bay prakticky a₧ k severozßpadnφmu ·patφ Nina Peaku. Do nitra
t∞chto mangrovov²ch porost∙ si jeÜt∞ na zßv∞r ud∞lßme v²let lodφ, kterß nßs
odpoledne vyzvedne, aby ud∞lala teΦku za naÜφm nezapomenuteln²m dobrodru₧stvφm na
ostrov∞ Hinchinbrook.
Radovan VlΦek |