Taky jste se tak d∞sn∞ moc t∞Üili, a₧ vypadnete n∞kam na dovolenou? Äe s sebou vezmete bednu jφdla, stan, spacßk, ale hlavn∞ svoje Θro? Nevφm, jak to t∞Üenφ probφhalo u n∞koho jinΘho, ale jß pat°φm k lidem, kte°φ o co h∙° jsou na tom se schopnostmi udr₧et se d²l ve vzduchu, vynahrazujφ to zßpalem pro v∞c.

    Celß mßnie t∞Üenφ zaΦala asi 14 dnφ p°edem. Lφtacφ sny, ze kter²ch mne budilo hlasitΘ pφpßnφ vßria, se pravideln∞ opakovaly a sledovßnφ p°edpov∞dφ na I-netu bylo tak ΦastΘ, ₧e jsem snad musela to krßsn² poΦasφ p°ivolat.

    To, kam pojedeme, hodn∞ ovlivnil Stand∙v Φlßnek o pohßru ve Slovinsku a barvitΘ vylφΦenφ krßsnΘ krajiny s foteΦkama. Zlomit pak zbytek lidφ, se kter²ma jsem jela, bylo celkem snadnΘ. Vyrazili jsme do tßbo°iÜt∞ nedaleko startoviÜt∞ Kobala u m∞steΦka Tolmin.

    Na mφsto jsme dojeli Φasn∞ rßno, za veΦernφΦkovΘho poΦasφ (...za mlhou hustou tak, ₧e by se dala krßjet...) a vlastn∞ tΘm∞° okam₧it∞ jsme po dlouhΘm celonoΦnφm p°esunu usnuli. Probudilo m∞ Üφlen² vedro. Po rannφ mlze nebylo ani pamßtky a stφn Φlov∞k naÜel jen st∞₧φ. èφlen² nßpad plavat v °ece SoΦe, kterß stΘkß z hor a jejφ₧ teplota spφÜ ne₧ tomu, ₧e jsme p°ijeli na jih, nasv∞dΦovala, ₧e lednφ medv∞di jsou nedaleko, jsme b∞hem pobytu dovedli k takovΘ dokonalosti, ₧e jsme byli schopnφ p°eplavat ji tam a zpßtky. (Nebudu zbyteΦn∞ zd∙raz≥ovat, ₧e d∞lat v tΘ ledßrn∞ tempa byla jedinß mo₧nost jak nezmrznout!).



    Naskßkali jsme do aut a vyrazili na startoviÜt∞. Tam byli rozlo₧enφ ptßci rogalßci. M∞li n∞jakΘ zßvody a cedule na startu nßs p°ipravila na to, ₧e dalÜφ t°i hodinky budeme Φekat, proto₧e majφ do 15.00 otev°en² okno. Zßvistiv∞ jsme koukali, jak jim to chodφ a t∞Üili se na naÜi Üanci. Prvnφ den vyÜel perfektn∞. Je to zßpadnφ svah a od tΘ p∙l ΦtvrtΘ to tam chodφ opravdu krßsn∞. JedinΘ, co mi trochu komplikuje ₧ivot, jsou dlouh² °idiΦky. P°ibrzdit Θro p°i startu znamenß si je namotat na ruku a tak, "byst°e" usuzuji, zkrßtφm je! No a to byl zaΦßtek vÜech komplikacφ.

    Druh² den za stejn∞ bombovΘho poΦasφ jsme op∞t vyrazili, dostala jsem ze srandy vypsanou disciplφnu a vß₧n∞ v∞°ila, ₧e nebude tak velkej problΘm ji splnit. Moje duchna (brus znaΦky Grizzly rok v²roby 95) mi ale dokßzala, co vÜechno umφ. Startuju z nßs prvnφ a p°φÜern∞ hniju!

    Jeden, dva pendly kolem kopce a nic. KoneΦn∞ po jedenßcti minutßch potkßvßm prvnφ stoupßk, kutnu Grizzlφkovi doleva - no a pak u₧ to Ülo d∞sn∞ rychle. Na moje dost p°ibr₧d∞n² Θro p∙sobφ fyzika p°φmo ukßzkov∞ a lidi na startu maj Ükolenφ akrobatick²ch figurek. Moje velkß chyba (samoz°ejm∞ nepoΦφtßm Üφlenej nßpad zkrßtit °idiΦky a ani to sluÜn∞ nezkouknout, jestli to nenφ moc) je, ₧e jsem nevystihla okam₧ik, kdy jsem do negativky Üla. Jß jsem vlastn∞ zaregistrovala a₧ situaci, kdy byl vrchlφk zmuchlanej p°ede mnou a koukala jsem na zßvit ve Ü≥∙rßch. PouÜtφm °idiΦky - nic, stßhnu je hluboko za sebe - nic a vßrio se zblßznilo. PoprvΘ letφm s pultφkem a proto₧e padßm po b°iÜe dol∙ ani₧ by vrchlφk m∞l aspo≥ kousek taktu a d∞lal, ₧e se ho moje sna₧enφ t²kß, vidφm na n∞j dost dob°e a ve chvφli, kdy registruju -17m/s dol∙ a blφ₧φcφ se koruny strom∙ mi dochßzφ, ₧e u₧ asi moc nesvedu. Beru za kliku - Ükub! DodateΦn∞ mi d∞lß velkou radost, ₧e jsem zkontrolovala, abych si zßlo₧ku nehodila do vrchlφku a velmi klidn∞ jsem staΦila uva₧ovat co d∞lßm. Hßzφm ji za sebe ... jednadvacet ... dvaadvacet ... padß kontejner, mßvß mi na rozlouΦenou, i jß se louΦφm, sbohem krßsnΘ ₧lutΘ ouÜko. Nade mnou se otvφrß puding v barvßch happy color. V ten moment se ve velkΘm kyvu rozchßzφ vrchlφk - mrcha! Kouknu pod sebe - stromy se blφ₧φ, vrchlφk u₧ nestihnu stahovat. Vidφm listφ, ale nevφm jak² na m∞ Φekaj v∞tve. Naklßnφm se v sedaΦce hodn∞ dozadu, abych nenechala blb∞ nohy a jdu radÜi po zßdech.

    DodateΦn∞ blaho°eΦφm p∞novΘmu chrßniΦi PerchΘ. Let na zßlo₧ce trval nejv²Ü p∞t sekund. Ch°ust - ch°ust .... dopadla jsem do bukovΘho lesa, trochu ho poplenila a visφm. Dφky naklon∞nφ dozadu hlavou dol∙! Jedin² co vidφm, je vzßlenost asi 40 metr∙ k zemi. "MaruÜko, MaruÜko jß Iva, ozvi se". Rychle usuzuju, ₧e ₧iju a sna₧φm se nahmatat vysφlaΦku, visφ mi n∞kde za uchem. Sd∞luji vÜem, ₧e visφm hlavou dol∙ a prvnφ na co koukßm, je vßrio. ZjiÜ¥uju, ₧e jsem se vß₧n∞ nezblßznila -17.6m/s! No, trochu siln² "opadßnφ". To, kde jsem zahnφzdila, tuÜφm jen matn∞, podle rad se sna₧φm p°etoΦit nohama dol∙. DalÜφ ch°ust posφlß n∞kolik dalÜφch v∞tvφ k zemi. Popojedu kousek dol∙, ale dobrß v∞c se poda°ila. KoneΦn∞ jsem aspo≥ hlavou a nohama sprßvn∞. Ohmatßvßm jestli mßm vÜechny okonΦetiny v jednom kuse - dobr². Rozhlφ₧φm se kolem, jak jsem daleko od kmenu. Daleko. Nad sebe nevidφm, proto₧e je tam v∞tev a nem∙₧u zaklonit hlavu. Na kopci zatφm zabalili Θra a jdou si pro mne.