Z fyzikßlnφho hlediska konΦφ ka₧dΘ stoupßnφ pozvoln²m set°enφm teplotnφho rozdφlu mezi vystupujφcφm a okolnφm vzduchem. To m∙₧e ovÜem nastat ve v²Ükßch i p°es 10km. Z hlediska pilota vÜak konΦφ stoupßnφ mnohem nφ₧e. Pro n∞kterΘho ve v²Ükßch kolem 5000m, kde zaΦφnß poci¥ovat nedostatek kyslφku, pro jinΘho jeÜt∞ nφ₧e, proto₧e mu zaΦφnß b²t nesnesitelnß zima. Podle p°edpis∙ by vÜak m∞lo pro vÜechny piloty konΦit ka₧dΘ stoupßnφ n∞jak²ch 300 metr∙ pod zßkladnou mraku. Opustφ-li ale pilot stoupßnφ v podobnΘ v²Üce jako ostatnφ, tedy pod zßkladnou mraku, jeho Üance ulΘtnout v∞tÜφ vzdßlenost ne₧ ostatnφ nenφ p°φliÜ velkß. Jestli₧e naopak nastoupß stovku metr∙ do zßkladny, pravd∞podobnost p°elΘtnutφ ostatnφch se znaΦn∞ zv²Üφ. Jak tedy nalo₧it s touto otßzkou, jak sprßvn∞ vy°eÜit toto v∞ΦnΘ dilema ?!




    Na zßvodech na Martinsk²ch holφch (Malß Fatra) Ülo jako na ka₧d²ch jin²ch zßvodech pochopiteln∞ o body. Na zaΦßtku termicky slabΘ oblasti bylo t°eba nabrat co nejv∞tÜφ v²Üku, kterß rozhodne o mo₧nosti zachycenφ na prot∞jÜφ stran∞ ·dolφ. Dlouho jsem tehdy v tomto prostoru poletoval a hledal mφsto s dobr²m stoupßnφm a v²hodnou pozicφ pro ·sp∞Ün² p°eskok. Po nalΘtnutφ 5m/s v dobrΘm mφst∞ jsem byl rozhodnut "natoΦit co to dß".

    A₧ do zßkladny bylo stoupßnφ jen mφrn∞ turbulentnφ a p°esn²mi zßsahy do °φzenφ se mi da°ilo pom∞rn∞ snadno dr₧et jßdro. Po pr∙niku zßkladnou do mraku turbulence mφrn∞ vzrostla a stoupßnφ zesφlilo na 6m/s. VÜe zatφm probφhalo ve snesiteln²ch mezφch, kterΘ jeÜt∞ nedosahovaly mΘho pudu sebezßchovy. Brzy vÜak nßsledovalo n∞kolik siln²ch termick²ch poryv∙ rychle za sebou, kterΘ m∞ sice pon∞kud rozhodily a zneklidnily, ale samy o sob∞ by m∞ pravd∞pobn∞ jeÜt∞ nep°im∞ly k ·niku z mraku.

    Velmi rychle po t∞chto poryvech vÜak nßsledovalo totßlnφ zm∞knutφ hrazdy. Pro ty co nelΘtajφ na rogalech - jednß se o ztrßtu sil v °φzenφ jako d∙sledek ztrßty vztlaku na nosnΘ ploÜe. P°φΦinou b²vß pochopiteln∞ prudkΘ snφ₧enφ rychlosti obtΘkßnφ k°φdla, zkrßtka ztrßta rychlosti. Zneklid≥ujφcφ na celΘ situaci byl fakt, ₧e rychlost pohybu (slyÜφm ji uÜnφmi otvory v p°ilb∞, ani₧ bych koukal na rychlom∞r) byla pom∞rn∞ vysokß. Jedin² a jak se pozd∞ji ukßzalo i sprßvn² zßv∞r byl ten, ₧e se s neobvykle velk²m ·hlem nßklonu sypu po k°φdle dol∙. Nebylo ovÜem na zßklad∞ Φeho bych usoudil, jednß-li se o nßklon lev² Φi prav², i kdy₧ jsem p°esn∞ v∞d∞l, ₧e jsem do zßkladny vlΘtl levou zatßΦkou. Kontrovßnφ na chybnou stranu by v tu chvφli samoz°ejm∞ znamenalo p°evrßcenφ k°φdla a pßd do plachty.

    V tom okam₧iku touha po bodech rychle vzala za svΘ. S v∞domφm si oÜidnosti hßzenφ mincφ (je to zrovna tak 50 na 50) jsem upustil od jakΘhokoliv stranovΘho zßsahu do °φzenφ a pouze p°ita₧enφm hrazdy a₧ ke kolen∙m jsem se sna₧il uvΘst k°φdlo do st°emhlavΘho letu. Po chvφli se skuteΦn∞ vrßtily sprßvnΘ sφly do °φzenφ a mohl jsem se zaΦφt intenzφvn∞ zab²vat myÜlenkou ·niku. Pozornost jsem soust°edil p°edevÜφm na velk², kapalinou napln∞n² kulovit² kompas za 2700KΦ (Silva), kter² jsem pro tyto ·Φely prozφrav∞ po°φdil. ╚ernß cejchovanß r∙₧ice se vÜak v kapalin∞ zmφtala a toΦila tak, ₧e mi z toho Üla tak akorßt hlava kolem. Nezbylo ne₧ spolΘhat na vlastnosti k°φdla, kterΘ jsem dob°e znal a vydr₧et.

    Po n∞jakΘ dob∞ koneΦn∞ nastalo ji₧ dob°e znßmΘ a netrp∞liv∞ oΦekßvanΘ trhnutφ Üedobφlou oponou a vylΘtnutφ z mraku. U₧asl jsem. V prvnφch sekundßch jsem nedokßzal v∙bec posoudit, co se vlastn∞ d∞je. Ploch² zemsk² povrch se v dßlce st²kal s modr²m nebem v horizontu, naklon∞nΘm pod ·hlem asi 50° a celΘ toto ·₧asn∞ barevnΘ divadlo jak²msi divok²m zp∙sobem rotovalo. Po n∞kolika sekundßch jsem samoz°ejm∞ poznal, ₧e se nejednß o nic jinΘho, ne₧ o mou vlastnφ rotaci v ostrΘ zatßΦce - pochopiteln∞ pravΘ !

    Na v²Ükom∞ru 3300m n.m. a samoz°ejm∞ poruÜenφ hornφ hranice vzduÜnΘho prostoru t°φdy E. Vyrazil jsem tedy zv²Üenou rychlostφ na trasu. Dlouh² p°eskok p°es ·dolφ se dφky tΘto taktice skuteΦn∞ ·sp∞Ün∞ zda°il, ale jak se mi to poda°ilo jsem si tehdy rad∞ji nechal pro sebe.

    "Zßsadou Φφslo jedna p°i snaze o vylΘtnutφ z turbulentnφho stoupßnφ v mraku je zachovat klid", Φφtßval jsem v plachta°skΘ literatu°e a mohu potvrdit z vlastnφ zkuÜenosti, ₧e se jednß o velmi dobrou zßsadu. Mß vÜak jeden drobn² nedostatek. V situaci, kdy se pilot zmφtß v turbulenci jako na tobogßnu, kdy v∙bec nic nevidφ, kdy netuÜφ jakΘ letovΘ re₧imy to mß vlastn∞ v∙bec vyrovnßvat, nelze tuto zßsadu a₧ tak doslova dodr₧et. Komu se to poda°ilo, rßd s nφm o tom poklßbosφm.

    Na zßsadu Φφslo jedna bych osobn∞ pov²Üil udr₧enφ p°φmΘho sm∞ru letu za ka₧dou cenu. Vynikajφcφ pomocφ v tΘto situaci je p°edem promyÜlen² optimßlnφ sm∞r ·niku z mraku jeÜt∞ p°ed samotn²m vlΘtnutφm do zßkladny. Ji₧ b∞hem stoupßnφ k zßkladn∞ je t°eba peΦliv∞ sledovat oblaΦnost v okolφ, stejn∞ jako terΘn pod sebou. ┌nik z mraku sm∞rem do zalesn∞n²ch hor bez mo₧nosti p°istßnφ, navφc se zv²Üenou pravd∞podobnostφ rychlΘho tvo°enφ dalÜφch bou°kov²ch mrak∙ v horskΘm terΘnu, toti₧ rozhodn∞ nepova₧uji za d∙vod ke zp∞vu.

    Zßsada udr₧enφ p°φmΘho sm∞ru letu mß samoz°ejm∞ taky jeden drobn² nedostatek. V turbulentnφm stoupßnφ v mraku lze p°φm² sm∞r udr₧et za pomoci kompasu jen s nejv∞tÜφmi obtφ₧emi. Bez kompasu pochopiteln∞ v∙bec ne ! Na pocity vnφmßnφ sm∞ru pohybu Φi polohy v prostoru je t°eba okam₧it∞ zapomenout. Mßm-li pocit, ₧e prßv∞ v mraku toΦφm levou zatßΦku, je tento pocit pravdiv² tak maximßln∞ na 45%. Naprosto stejn²ch 45% toti₧ p°ipadß na zatßΦku pravou a zbyl²ch 10% bych p°isoudil velmi mßlo pravd∞podobnΘmu p°φmΘmu sm∞ru letu.

    P°i jednom ze sv²ch p°elet∙ jsem ve slabΘm zßpadnφm proud∞nφ zamφ°il ze Skalky na Ond°ejnφku na Slovensko. Zßkladny byly ten den pom∞rn∞ nφzko a p°es hory jsem si netroufal. Vzal jsem to tedy p°es Lysou a Javorov² a za Javorov²m ohnul k jihov²chodu na Jablunkov a ╚adcu. U Jablunkova jsem nalezl velmi p°φjemnΘ a klidnΘ stoupßnφ 1.5m/s pod pom∞rn∞ rozsßhlou zßkladnou aktivnφho kumulu. Ust°e∩ovat stoupßnφ nebylo t°eba a polom∞r m²ch zatßΦek byl neobyΦejn∞ velk². Tak°ka pohoda vßnoc.

    Proto₧e ten den byla jistß, by¥ malß pravd∞podobnost vzniku bou°ek, sledoval jsem bedliv∞ situaci kolem sebe a neustßle pozoroval dΘlku stφnu mΘho kumulu na zemi v klesajφcφm odpolednφm slunci. Okraje stφnu kumulu se nerozÜi°ovaly na ₧ßdnou stranu a stoupßnφ z∙stßvalo stßle stejn∞ slabΘ a klidnΘ. Do zßkladny zb²valo sotva 50 metr∙. Nem∞l jsem v ·myslu pokraΦovat ve stoupßnφ v mraku. Kalkuloval jsem pouze s t∞sn²m dosa₧enφm zßkladny a ·nikem vysokou rychlostφ sm∞rem na ╚adcu. Tφmto sm∞rem byla obloha ·pln∞ Φistß, tak₧e jsem nesp∞chal. V takto slabΘm stoupßnφ m∙₧u dokonce vyΦkßvat p°φzniv∞jÜφho termickΘho v²voje ve sm∞ru mΘ trasy. Äßdn² problΘm tedy nem∙₧e nastat, ze svΘho k°φdla vyrazφm p°i maximßlnφ rychlosti dvakrßt v∞tÜφ opadßnφ, ne₧ je toto stoupßnφ pod mrakem. VÜe bylo tedy jasnΘ.

    OvÜem pouze do okam₧iku, kdy ze zßkladny sm∞rem k zemi p°φmo p°ede mnou vyÜlehl oslniv² blesk. Ne₧ jsem si staΦil uv∞domit co se vlastn∞ stalo, vlevo vedle m∞ ho nßsledoval druh². VÜechny plßny a kalkulace byly okam₧it∞ ty tam a u₧ jsem m∞l hrazdu a₧ u kolen a upaloval nejvyÜÜφ rychlostφ na ╚adcu. Na severnφm okraji m∞sta u vesnice SvrΦinovec mßm vyhlΘdnutΘ velkΘ p°istßvacφ pole s osam∞lou nedostav∞nou budovou, mφstnφ d∞ti m∞ tam u₧ znajφ. Rychle jsem stßΦel p°ebytek v²Üky a pozoroval projevy v∞tru p°i zemi. Stabilnφch 5-6m/s od jihu sm∞rem k bou°ce, vypadalo to dob°e.

    Sotva jsem p°istßl a odepnul karabinu od k°φdla, vφtr nßhle utichl. Äe by to byl ten znßm² klid p°ed bou°φ? Rychle jsem sklopil hrazdu, abych dostal k°φdlo na zem. SkuteΦn∞, b∞hem dvou minut foukalo op∞t kolem 6m/s, ovÜem tentokrßt z opaΦnΘho sm∞ru od bou°ky. Trefit se do tohoto intervalu p°i p°istßvacφm manΘvru, pravd∞podobn∞ by m∞ museli mφstnφ zem∞d∞lci z obce SvrΦinovec z tohoto pole vyorßvat.

    Za jedin² spolehliv² prost°edek pro ·nik z mraku lze jednoznaΦn∞ pova₧ovat pouze um∞l² horizont. Jak jsem m∞l ale mo₧nost si za ta lΘta na kopcφch vÜimnout, tento gyroskopickΘho efektu vyu₧φvajφcφ p°φstroj se mezi paraglidisty a hangglidisty jaksi nevyskytuje. Jsme tedy na ·sp∞ÜnΘ vylΘtnutφ z mraku vÜichni naprosto stejn∞ dokonale nep°ipraveni.

    Co tedy °φci na zßv∞r? Nemß smyslu nabßdat piloty k tomu, co by m∞li nebo nem∞li d∞lat, kam by m∞li a kam nem∞li let∞t. Na ka₧dΘho pilota zß₧itek s mrakem Φi dokonce bou°kou jist∞ Φekß a je pouze na n∞m, jestli o tomto zß₧itku bude vyprßv∞t s nadÜenφm Φi hr∙zou. A bude-li v∙bec moci jeÜt∞ n∞kdy n∞co vyprßv∞t. Ka₧d² pilot mß toti₧ ve svΘ osamocenosti pod zßkladnou aktivnφho kumulu sv∙j osud pouze ve sv²ch vlastnφch rukou.