Ned∞lnφ rßno bylo jak vyÜit² z bro₧ury o lφtßnφ. Po krßtkΘ diskusi bylo rozhodnuto a ve 12:30 jsme ji₧ na startoviÜti u Komß°φ Vφ₧ky. P°φliÜ dlouho se Φekß na ten sprßvn² poryv v∞tru a na startoviÜti se zaΦφnajφ hromadit "p°ipravenφ" piloti. ZaΦßteΦnφk, kter² po chvφli blokovßnφ startoviÜt∞ a po ne·sp∞ÜnΘm startu rezignovan∞ odstoupil, uvolnil koneΦn∞ mφsto nadr₧en²m p°eletß°∙m, tak₧e jsem vplul do vzduchu a po chvφli klesßnφ a pßtrßnφ jsem ·sp∞Ün∞ naÜel stoupßk. S pln²ma rukama prßce jsem si jeÜt∞ staΦil vÜimnout, ₧e do stejnΘho stoupßku startuje i O¥ßk. Vypadalo to docela slibn∞ - budeme v jednom stoupßku, trasu cφlovΘho letu (Chomutov) mßme oba stejnou, po cest∞ budeme spolupracovat, tak to mßme vÜichni rßdi. ALE ...

    O¥ßk tam visφ jak paragßn a navφc ne za koule, ale za ruce, no to je teda pr∙ser ...! Je to jasn², zapomn∞l si p°ed letem zapnout no₧nφ popruhy. P°φm²m letem kup°edu bohu₧el neklesß, ale prolΘtß paradoxn∞ snad nejÜirÜφ stoupßk, kter² jsem kdy na Krupce vid∞l, naÜt∞stφ i ten mß p°ece jenom konec a Radek zßkonit∞ zaΦφnß koneΦn∞ klesat. Proto₧e se ale b∞hem letu sna₧il n∞kolikrßt vyÜvihnout zpßtky do sedaΦky, doÜlo k tomu, Φeho jsme se vÜichni bßli. Dochßzejφ mu sφly a navφc visφ za podpa₧φ a z horoleck²ch zkuÜenostφ je celkem dob°e znßmo, ₧e po urΦitΘ dob∞ (asi 15inut) Φlov∞k padß do bezv∞domφ. Proto₧e pomalu, ale jist∞ vyjφ₧dφ ze sedaΦky a umdlΘvajφcφ ruce postupn∞ vypovφdajφ slu₧bu, zaΦφnß si O¥ßk uv∞domovat krutou pravdu. Äe toti₧ b∞hem n∞kolika okam₧ik∙ za₧ije sv∙j poslednφ skok v ₧ivot∞.

    Tou dobou se ji₧ ne°φzen² padßk naÜt∞stφ "nßhodou" stßΦφ a nabφrß sm∞r zalesn∞n² kopec. To Radek ani nestaΦφ vnφmat, proto₧e mu v p°φmΘm v²hledu brßnφ p°ilba integrßlka, za kterou visφ za prsnφ popruh. Tak₧e m∙₧e pozorovat Ükvφrou kolem brady pouze ubφhajφcφ zemi pod sebou.

    Ostatnφ piloti, zam∞stnanφ vlastnφmi starty nebo termikou, ani nezpozorovali, ₧e O¥ßk u₧ dolφtal. Jß jsem z v²Üky 1300m m∞l dokonce dojem, ₧e vidφm na poli pochodujφcφ bφlou kouli. Ale se svojφ partou p°ijφ₧d∞jφcφ Milda Pety uvid∞l na stromech rozv∞Üen² bφl² padßk, nastala panika a pak n∞kolik pod stromem hledajφcφch lidφ nalezlo padßk na vrcholu stromu. Pod nφm visφcφ sedaΦka ... prßzdnß !

    VÜichni, kdo m∞li v tu chvφli nalad∞no 147.52 MHz se dozv∞d∞li ·d∞snou pravdu. O¥ßk se neudr₧el a vypadnul z padßku. Kamarßdi se se°adili do rojnice a ve strachu hledali to, na co nikdo necht∞l ani pomyslet, nato₧ vid∞t. Jß jsem lΘtal nad nimi a zkouÜel prokouknout koruny strom∙. Pak se ozvalo do vysφlaΦky ·levnΘ zvolßnφ "naÜli jsme ho na nedalekΘ policejnφ stanici, zavolali jsme sanitu, st∞₧uje si na ruku, ale jinak vypadß v po°ßdku".

    Z nebe se sesypala hromada ·levn²ch kamen∙ a takto odlehΦen jsem snadno vytoΦil v²Üku zßkladny mrak∙ a dokonce jeÜt∞ kousek.

    Ale i kdy₧ obloha nad KruÜn²mi horami vypadala nßramn∞, po asi 12km jsem sednul na fotbalovΘ h°iÜt∞ v obci Hrob. Brrrrr ...! Tam se mi na odvoz nabφdnul mφstnφ mlßdenec a cestou jsme jeÜt∞ vyzvedli Radima Hasman∙, kter² asi takΘ nebyl spokojen s dneÜnφm v²konem.





    Po p°φjezdu zpßtky jsme si prohlΘdli mφsto kam Radek dopadl a v jakΘm stavu je jeho v²bava. Padßk na t°i kusy, ale je to opravitelnΘ, p°φstroje v po°ßdku no a Radek tedy snad taky. B∞hem cesty dom∙ s ·levou zdvφhßm telefon, na jeho₧ displeji je zobrazeno jmΘno Radek Otto. "No slßva, co je stebou hochu?!". "┴ßßle, rovnali mi ruku bez nark≤zy a dost to bolelo. Ale u₧ se cejtφm lφp. Ty vole, MyÜßku, jß u₧ absolutn∞ nemoh, vid∞l jsem jenom, jak sjφ₧dφm dol∙ a nemßm sφlu se udr₧et. U₧ jsem se mßlem pustil, myslel jsem ₧e je konec. Najednou rßna, jak jsem to napral do strom∙, to jsem se u₧ neudr₧el a z t∞ch deseti metr∙ jsem prohuΦel stromama a₧ na zem. Jedinß v∞c, kterß mi z∙stala v hlav∞, byla dostat se n∞kam k lidem. Tak jsem nabral sm∞r na budovu, prosvφtajφcφ mezi stromy a ani nevφm, jak jsem se k nφ dostal. Tam jsem se u₧ na vÜechno vy... a ty lidi, co tam byli, mi zavolali sanitku."

    Zbytek u₧ jsem znal. OtoΦen² loket, pßr mod°in a Üok. Ze stavu jeho v²stroje bylo jasnΘ (p°ilba vypadß jak p°ejetß autem), ₧e O¥ßk dnes op∞t p°ipravil pro Φetu sv²ch and∞l∙, kterß ho ji₧ lΘta chrßnφ, op∞t pern² den a nßm taky. Hlavn∞, ₧e to dopadlo takhle.

    VeΦer mi p°iÜla textovka, ve kterΘ u₧ se Radek velmi pochvaln∞ vyjad°oval o sest°iΦkßch v nemocnici a o n∞kolika jeho romantick²ch nßvrzφch. "Tak₧e u₧ je mu tak leda hovno", konstatoval jsem v duchu a tφm skonΦila zpoΦßtku velmi nad∞jn∞ vypadajφcφ ned∞le 25.7.1999.