JAN BRABEC: Z jednΘ strany na druhou


Vzorek z nadφlky archivnφch poΦin∙ vydavatelstvφ Black Point. Tentokrßt jde o studiovou nahrßvku projektu bubenφka Plastic People Of The Universe Φi vlastnφ Domßcφ kapely. Ono to s tφm studiem op∞t nenφ tak horkΘ, tenkrßt Ülo asi hlavn∞ o to nenechat si od nikoho do prßce "kecat" a maximßln∞ vyu₧φt prost°edk∙, kterΘ se poda°ilo posbφrat, kde se dalo. Op∞t Φist∞ alternativnφ zßle₧itost, kterß by se dob°e vyjφmala v sousedstvφ kapel, souhrnn∞ oznaΦovan²ch za sdru₧enφ "Rock In Oppostioin". Nahrßvka mß ale p°ece jenom vφce vad na krßse. Chyby technickΘho, tedy instrumentßlnφho rßzu jsou obΦas lehce zaregistrovatelnΘ, a p°esto₧e zvukovφ mist°i odvedli p°i ΦiÜt∞nφ nahrßvky kus prßce, nelze oddiskutovat, ₧e desce uÜkodila skuteΦnost, ₧e vÜe bylo publiku p°edvedeno pouze jednou, souhra by se zcela jist∞ dala dßle pilovat. JakΘ koncertnφ mo₧nosti vÜak m∞li hudebnφci typu Jana Brabce kolem roku 1986? P°es tyto skuteΦnosti deska p°edstavuje raritku, kterß by nem∞la chyb∞t v archivu ka₧dΘho, kdo se zajφmß o p°edrevoluΦnφ alternativnφ scΘnu p°edevÜφm z hlediska kontinuity hudebnφho v²voje. S p°ihlΘdnutφm k podmφnkßm, v jak²ch podobnΘ nahrßvky vznikaly, je mal² zßzrak, ₧e takovΘ desky v∙bec existujφ.

- Petr Hnilo

N┴RODN═ T╪═DA - Je t°eba si zvykat / Vlhkost v noΦnφm autobusu


DalÜφ archivnφ nahrßvka, tentokrßt z prvnφ poloviny osmdesßt²ch let. Prvnφ vydßnφ vyÜlo v samizdatu. Po pov∞stn²ch Trojanov²ch seznamech toho na ΦeskΘ scΘn∞ mnoho kvalitnφho nez∙stalo, a tak tato nahrßvka s undergroundov²m prost°edφm svßzanΘ Nßrodnφ t°φdy slou₧φ jako celkem v²sti₧n² dokument svΘ doby. Neveselß atmosfΘra a syrovΘ texty (mimo jinΘ i z pera Jßchyma Topola,. J. H. KrchovskΘho Φi V. KremliΦky), hudba z°eteln∞ ovlivn∞nß nejen postpunkov²m obdobφm, jφm₧ ╚eskß kotlina tehdy prochßzela, ale i muzikou undergroundov²ch ÜpiΦek, tehdy kup°φkladu Plastic People Of The Universe. .. Nevesely, truchlivy jsou pφsn∞ Nßrodnφ t°φdy a dß se °φci, ₧e jejφ koncerty pat°ily jak na brn∞nskΘ punkovΘ a novovlnΘ ValnΘ hromady, tak do prost°edφ uzav°enΘho ghetta ΦeskΘho undergroundu, p°edevÜφm pro tu skuteΦnost, ₧e Ülo o spojenφ obΘho.

- Petr Hnilo, Big Beng! 5/2000

N┴RODN═ T╪═DA PO T╪IN┴CTI LETECH


V digitßln∞ remasterovanΘ CD verzi vyÜly dv∞ demokazety pra₧skΘ undergroundovΘ kapely Nßrodnφ t°φda: Musφme si zvykat z roku 1984 a o dva roky mladÜφ Vlhkost v noΦnφm autobuse (edice Archiv hudebnφho nakladatelstvφ Black Point). U vzniku souboru Nßrodnφ t°φda stßly n∞kdy v roce 1982 t°i zcela nehudebnφ persony z okruhu budoucφ Revolver Revue: Jßchym Topol, Vφt KremliΦka, Viktor Karlφk. Nehudebnφ proto, ₧e t∞₧iÜt∞ jejich aktivit spoΦφvalo jinde, a to v poesii (Topol, KremliΦka), Zatφmco hudba Nßrodnφ t°φdy se nese v duchu sp°φzn∞n²ch klasik∙ Plastic People nebo DG307, v textech jsou ji₧ zcela evidentn∞ ΦitelnΘ zßrodky osobitΘ dikce a motiv∙, kterΘ pozd∞ji jednotlivφ auto°i uplatnili a dßle rozvinuli ve sv²ch pr∙lomov²ch literßrnφch dφlech (nejsiln∞ji asi Topol v romßnu Sestra). Vedle zmφn∞nΘ trojice se na fungovßnφ skupiny za p∞t let existence, b∞hem nich₧ odehrßla pouh²ch t°inßct koncert∙, podφlela minimßln∞ desφtka dalÜφch osob: TomßÜ Schilla (violoncello), Josef H°eben (trumpeta), Vφt Brukner (vibrafon), a ze zmφn∞n²ch PPU bubenφk Jan Brabec nebo kytarista Vßclav Stßdnφk. Booklet CD doprovßzφ vedle text∙ zkrßcenß esej Alexandra Vondry mapujφcφ historii kapely (originßl vyÜel ve Voknu 11/86).

- (rak) Uni 2/2000

N┴RODN═ T╪═DA - Je t°eba si zvykat


Oficißlnφho vydßnφ na CD se koncem lo≥skΘho roku doΦkaly dv∞ demokazety pra₧skΘ undergroundovΘ skupiny Nßrodnφ t°φda. Opusy JE T╪EBA SI ZVYKAT z roku 1984 a o dva roky mladÜφ VLHKOST V NO╚N═M AUTOBUSU (Black Point, edice Archiv, 1999, 66:11) jsou zajφmavΘ hned z n∞kolika pohled∙.

P°esto₧e nahrßvky vznikaly za velmi ztφ₧en²ch podmφnek (p°es dva zav∞ÜenΘ mikrofony, resp. p°es cφvkov² magnetofon), jejich technickß kvalita p°edΦφ v∞tÜinu podobn²ch "sklepnφch pracφ" nejen z Φas∙ p°ed patnßcti lety, ale i z dneÜnφ doby. Podobn∞ vysoko dr₧φ la¥ku i hudebnφ aran₧mß kapely. Nßrodnφ t°φdu sice zalo₧ilo v dvaaosmdesßtΘm roce trio nehudebnφk∙ (Jßchym Topol, Vφt KremliΦka, Viktor Karlφk), skupina vÜak na sebe brzy nabalila °adu zkuÜen²ch muzikant∙, mj. kytaristu Vßclava Stßdnφka a bubenφka Jana Brabce z Plastic People, kte°φ ji spoleΦn∞ s v²razn²m Topolov²m vokßlem zßhy vtiskli vlastnφ v²raz. Nesmφme vÜak zapomφnat, ₧e neoficißlnφ kultura sedmdesßt²ch a osmdesßt²ch let t∞₧ila p°edevÜφm z t∞snΘ provßzanosti hudby s literaturou. Vrßtφme-li se ke zmφn∞nΘmu "triu nehudebnφk∙", rozpoznßme v n∞m nejen zakladatele revue Jednou nohou (dnes Revolver Revue), ale p°edevÜφm v²raznΘ persony literßrnφho a v²tvarnΘho undergroundu konce sedmdesßt²ch a p°edevÜφm osmdesßt²ch let. Prßv∞ literßrnφ potencißl Jßchyma Topola (alias Jindry Tmy), Vφta KremliΦky (alias Vφt∞zslava Svala) a Viktora Karlφka (alias Ireny HajskΘ), kter² do Nßrodnφ t°φdy vnesli, je z dneÜnφho zp∞tnΘho pohledu na kapele tφm nejzajφmav∞jÜφm.

Zatφmco u text∙ z pera Karlφka, KremliΦky, eventueln∞ hostujφcφho Ji°φho KrchovskΘho, je patrnß sφla vlivu, kterΘmu se v undergroundu sedmdesßt²ch a osmdesßt²ch let neubrßnil patrn∞ nikdo, toti₧ vlivu totßlnφho realismu a poetiky trapnosti Egona Bondyho, hlavnφ texta° Topol stojφ trochu jinde. Jeho verÜe p°edevÜφm z druhΘ demokazety Vlhkost v noΦnφm autobusu se vzdalujφ nejen pravideln∞ r²movan²m schΘmat∙m, zßm∞rnΘ (?) infantilnosti, ale i jednomu ze zßkladnφch atribut∙ undergroundu: konkrΘtnosti. Duchovnφ souzn∞nφ s "podzemnφ" dikcφ se tφm ovÜem neruÜφ, Topol jen hledß novΘ prost°edky k vyjad°ovßnφ. Motivy, postavy a d∞je, kterΘ prochßzejφ jeho texty, se zaΦφnajφ t°φÜtit v °ady ·tr₧kovit²ch charakteristik, sv∞t se stßvß zdßnliv∞ nep°ehledn²m snov²m kaleidoskopem. Pod jeho povrchem ale nachßzφme stßle stejnΘ gesto odporu v∙Φi absurdit∞, l₧φm a nßsilφ podbarvovanΘ tu jφzlivou ironiφ (DuÜe na talφ°i rozprost°enß/ je jak lßgr/ sebe si nesu sv∙j otrok/ sebenegr), jindy lechtavou erotiΦnostφ (A₧ t∞ vezme drßpkama/ probudφÜ se v jeskyni/ kde stΘkß vlhkost/ akorßt ze st∞ny).

U₧ tehdy, v polovin∞ osmdesßt²ch let, m∙₧eme v Topolov²ch textech, a samoz°ejm∞ i v jeho mimohudebnφ bßsnickΘ tvorb∞, rozpoznat zßrodky, kterΘ pozd∞ji rozvinul p°edevÜφm v obsßhlΘm prozaickΘm pßsmu Sestra (1994). A naopak: stopy poetiky rockovΘ hudby jsou po letech z°etelnΘ nejen v tomto romßnu (jeho₧ ·ryvky byly mimochodem zhudebn∞ny Psφmi vojßky), ale i v pozd∞jÜφ Topolov∞ texta°skΘ spoluprßci se zp∞vaΦkou Monikou NaΦevou. I reedice alb Nßrodnφ t°φdy tak vyvracφ Lyotardovu teorii o neexistenci velkΘho p°φb∞hu v um∞leckΘ tvorb∞.

- Radim KopßΦ, Uni 3/2000