Zaslechneme-li slovo středověk, jistě se nám v mžiku vybaví opevněný hrad s vysokou, nedobytnou věží, zubatým cimbuřím ukončenými hradbami a s výstavným palácem, tyčící se na příkré skále či zrcadlící se v tiché vodní hladině. Hrad se skutečně stal symbolem doby, která ho vyvolala k životu. Vzniká jako sídlo, opěrný bod, pevnost i jako důležité hospodářské středisko vládnoucí třídy středověku - feudálů - a spolu s nimi také odchází z jeviště dějin.
       Přechod ke společenskému řádu feudalismu probíhal v Evropě nerovnoměrně. Ve většině tehdejších zemí podléhal velkému množství různých vlivů, a proto vznik hradů není v Evropě datován současně. Nejstarší hrady vznikají v zemích západní Evropy již v 10. století, 
v Polsku až koncem 13. století a ve 14. století. Mezi těmito krajními daty leží počátky hradů v ostatních evropských zemích.
       U nás se s nejstaršími kamennými hrady setkáváme ve 12. století. Hrad však byl v tehdejších Čechách ještě vzácným hostem.
       Bouřlivé dějiny tohoto období poznamenaly takřka neustálé boje 
mezi příslušníky přemyslovského rodu o vládu v zemi. Celistvá država byla dělena na úděly, v nichž panovali další členové rodu pod vrchní vládou českého knížete. Již v 11. století vydal český kníže Břetislav I.,