Akropole se stává sídlem pána - kmenového knížete - nebo později správců hradiska a přilehlého kraje - kastelánů. Staví se zde na svou dobu výstavné paláce a vznikají tu především krásné kostely. Vedle hlavního, který sloužil jako farní kostel pro široké okolí, i menší soukromé kostely a pohřební svatyně. Vznik takovéto akropole lze dobře pozorovat např. na Libici nad Cidlinou, která byla hlavním slavníkovským hradiskem. Mocný rod Slavníkovců, z něhož pocházel 
i druhý pražský biskup Vojtěch, vlastnil v 10. století velkou část Čech, především východní a jižní Čechy, a silně ohrožoval vládnoucí Přemyslovce. Proto v příhodnou chvíli, která nastala roku 995, přepadla přemyslovská vojska Libici a vyvraždila zde všechny přítomné členy rodu. Libice se pak stala řadovým přemyslovským hradiskem a její akropole přestala být knížecím sídlem. Noví správci 
z rodu Vršovců zde sice ještě zbudovali palác, ale kromě něho zaplnila akropoli opět běžná drobná zástavba.
       Navštívíme-li na svých cestách některá hradiska, zaujmou nás především zbytky jejich opevnění (fortifikace) - valy. Dnes vypadají jako náspy, mnohdy velmi mohutné a několik metrů vysoké. Ale jejich dnešní vzhled nás nesmí zmást. Původně to totiž byly silné hradby 
s kamennou čelní zídkou.
       Nejstarší hradiska, která známe, mívala pouze dřevěné opevnění, které tvořila většinou palisáda (hustě vedle sebe zatlučené špičaté kůly), někdy doplněná i šikmo kladenými špičatými kůly.