Nejdokonalejší dvojdílné brány byly objeveny na Levém Hradci, jednom z nejdůležitějších přemyslovských hradisek, a na Staré Kouřimi, ústředním hradišti kmene Zličanů. Zde oba šikmé vjezdy odděloval mohutný blok valu, jehož stěny, tvořící jednu ze stran těchto průchodů, zajišťovala pouze lehká, proutím vyplétaná konstrukce. 
Tu bylo možné v případě nebezpečí odstranit, střední blok se pak rozvalil a bránu neprodyšně uzavřel. To bylo ovšem krajní řešení; 
v normálních situacích se brány zavíraly mohutnými vraty, která máme například doložena i nálezem velké veřeje na hradisku Vlastislavi, o němž píše Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých.
       Hradiska podle účelu, polohy v krajině a stáří dosahovala různé rozlohy od několika až po desítky hektarů. Především ta větší a velká byla členitější, obsahovala několik zvlášť opevněných částí 
a předhradí, takže případný útočník musel překonat několik 
pásů hradeb, chtěl-li dosáhnout jejich akropole.
       Hodnotíme-li hradisko jako celek, je na první pohled nápadné rozdělení funkcí všech jeho částí. Obranu zajišťovala pouze obvodová hradba; vnitřní, většinou značně neuspořádaná drobná zástavba se na ní nijak nepodílela. Kromě věží nad branami se obranné stavby prakticky nevyskytovaly. Po celý raný středověk se však jako poslední útočiště využívaly i pevné zděné kostely, a zvláště jejich věže.