Románské kostely tvořily běžnou součást prakticky všech význačnějších hradisek 12. století, mnohdy jsou také jejich nejlépe známou částí. Poznávání těchto "mladých hradisek" jsme velmi mnoho dlužni a kromě dvou pražských se detailnějšího výzkumu dostalo pouze Kouřimi u sv. Jiří a Bílině.
       Jak jsme uvedli, česká knížata a jejich bojovníci měli nejednu možnost seznámit se s vyspělými cizími stavbami. Tyto podněty se pochopitelně nejvíce odrazily na ústředním hradisku - Pražském hradě. Připomeňme si, že Pražský hrad se vlastně hradem nikdy nestal a vždy zůstal typologicky hradiskem.
       Toto ústřední hradisko přemyslovského státu se ještě před svou rozsáhlou románskou přestavbou mohlo pochlubit značným množstvím zděných staveb. Již v 9. století zde byl postaven kostelík Panny Marie. Z 10. století pocházela rotunda sv. Václava, nahrazená 
v 11. století rozsáhlou bazilikou, klášter benediktinek s kostelem 
sv. Jiří, biskupský dvůr s kaplí sv. Mořice a nejstarší knížecí palác.  Původní valové opevnění s čelní kamennou klenbou nahradil snad již kníže Břetislav koncem 1. poloviny 11. století kamennou hradbou.