Rozsáhlá románská přestavba "po způsobu latinských měst", připomínaná k r. 1135, zachovala starší situaci i se sítí cest. Kníže Soběslav nechal především výrazně zvýšit obvodovou hradbu (pokud není celá jeho dílem), jejíž jižní část zpevnily četné plné věžice rozmístěné v celkem pravidelných vzdálenostech. V blízkosti paláce měly pětiboký půdorys, jiné byly okrouhlé, a v prostoru dnešního Lobkovického paláce dokonce obdélné, jak ukázaly výsledky současného výzkumu. Staré brány zajistily nové čtverhranné věže; jižní, dnes pohlcená mladšími stavbami v okolí západního čela Vladislavského sálu, a východní, dodnes dobře zachovaná Černá věž, měly v přízemí průjezd. Hlavní vstup do hradu v prostoru jižní části dnešního křídla mezi 2. a 3. nádvořím chránila z jedné strany Bílá věž a z druhé lichoběžná, zřejmě věžovitá stavba se studnou. Další věž stávala zhruba ve středu čela, zbytky jiné si můžeme prohlédnout 
v budově bývalého purkrabství, nyní Domu dětí. Nový knížecí palác 
u jižní hradby nad rozsáhlým, valeně sklenutým a dodnes zachovaným přízemím měl velký sál a komnatu s krbem. Na jeho východní čelo navazovala palácová kaple Všech svatých.
       Podíváme-li se na rekonstrukci románského Pražského hradu, ať již kreslenou, či model, jistě si na první pohled všimneme, že palácový okrsek je přes výstavnost vlastního paláce poměrně skromný ve srovnání s nádhernými a rozsáhlými církevními stavbami, které byly dominantou celého areálu. Podobné přestavby se dočkala i další hradiska. Na Vyšehradě  se kromě církevních staveb dosud podařilo nalézt pouze kamenný most o jednom oblouku, který spojoval kostel