U paty jižní, hlavní obranné věže prolamovala silnou obvodovou hradbu brána, později zazděná, ale dosud velmi dobře patrná. 
K hradbě ještě přiléhaly další stavby, o čemž svědčila i dvě donedávna zachovaná okénka. Jejich zdivo se však díky četným mladším přestavbám nezachovalo.
       Landštejn zůstal zcela osamoceným hradem. Zato na území Chebska vznikla celá skupina hradů zbudovaných v románském slohu.
V samotném Chebu bývalo slovanské hradisko, na jehož akropoli si 
v 1. polovině 12. století postavil již zmíněný Děpolt II. z Vohburgu kamenný hrad. Archeologické výkopy odhalily poměrně dobře jeho čelo s hradbou a dvěma okrouhlými věžemi. Obytné stavby, jejichž zbytky jsou dnes skryty pod mohutnými násypy valů barokní pevnosti, se zřejmě přikládaly k obvodové zdi.
       Roku 1167 zdědil Cheb císař Fridrich Barbarossa, který na přelomu 12. a 13. století starý hrad velkolepě rozšířil a změnil ho 
v císařskou falc. S termínem falc se v knihách o hradech můžeme setkat poměrně často. Jde o označení sídla císaře. Neskrývá se za ním žádný stavební typ. Určitá typová příbuznost se projevila u falcí vznikajících ve stejném časovém období. Pak je spojujeme se jménem dynastie, která je budovala. Fridrich Barbarossa pocházel 
z rodu Štaufů, Cheb je tedy ukázkou štaufské falce.