Těžba drahých kovů byla výsadním právem (regálem) krále 
a zdrojem prostředků, které král mohl kromě jiného použít i ke stavbě nových hradů. Horníci byli často povoláváni, aby své umění uplatnili při dobývání opevněných míst taktikou podkopů. "Zlé lidi z Jihlavy" 
si před hradby Pražského hradu přivezl například již král Václav I., když v době povstání české šlechty hrad padl do rukou jeho odpůrců.
       Města vznikají z dosavadních trhových míst, nebo jsou nově zakládána "na zeleném drnu". Stávají se středisky specializované řemeslné výroby a mají většinou výhodnou polohu na dálkových obchodních cestách. Jejich postavení zajišťuje král četnými privilegii 
a výsadami, a naopak město se stává jak hospodářskou, tak mocenskou oporou panovníkovy moci.
       Dobře opevněná města spolu s hrady a opevněnými kláštery představovala základní záruku síly krále, a tím celého českého státu.
V průběhu vlády Václava I. se formuje i šlechta, která se podobně jako církev posléze vymaňuje z přímého vlivu královy vůle. Již před polovinou 13. století si nejdůležitější rody stavějí své hrady, a zařazují se tak vlastně po bok krále.
       Veškerý vývoj ve středověku probíhal značně nerovnoměrně. Změny, s nimiž jsme se stručně seznámili a o nichž se ještě zmíníme, nebyly uvedeny v život současně, nýbrž postupně pronikaly do různých vrstev tehdejší společnosti. První z nich pochopitelně  představovala vrstva nejvyšší, kterou zastupoval král a nejmocnější světští i církevní