feudálové. Proto tedy vznik nových hradů - sídel a opěrných bodů této skupiny stojí na samém počátku tohoto dění.
       Václav I., za jehož vlády v letech 1230-1253 začínají vznikat královské hrady nahrazující stará hradiska, byl panovníkem širokého rozhledu .V době jeho panování u nás zdomácněla téměř pro celou tehdejší Evropu již typická rytířská kultura a rytířský způsob života. Pražský dvůr se stává útočištěm nejslavnějších pěvců a básníků (minnesängrů) té doby. Tato kultura k nám přicházela většinou 
z německy mluvících oblastí. Hrady často dostávaly módní německá jména, přestože jejich majitelé tento jazyk neovládali. Rytířské mravy vyžadovaly určitý způsob života a určité rytířské ctnosti. Jednou z nich byla štědrost. Rytíř pořádal okázalé hostiny, na nichž obdarovával své hosty. K tomu ovšem potřeboval dostatečně honosný prostor. Proto se hlavní, nejlépe vyzdobenou a výtvarně ztvárněnou místností hradu stává velký sál.
       Povšimněme si však zásadního zlomu, který ve vývoji opevněných sídel představuje nástup nových hradů. Právě tato otázka se stala 
v posledních letech předmětem systematického výzkumu. Dosud se předpokládalo, že stará hradiska přestala fungovat a způsob jejich stavby byl zcela zavržen. Do takto vzniklého prázdného prostoru byl středověký hrad potom přijat již jako hotový, domácímu vývoji zcela cizí typ sídla ze sousedních, převážně německých oblastí.