Když před několika lety stáli archeologové před problémem, jakým způsobem provádět výběr hradů k výzkumu, jímž by se získalo co nejvíce vědomostí o počátcích našich hradů, ukázalo se nejvýhodnější podrobit výzkumu všechny hrady určité oblasti. Tak se totiž lze vyvarovat zkreslení, které může způsobit náhodné uchování jednotlivých staveb, a tak lze získat ukázku typickou pro celou dobu. Poznatky získané při výzkumu určité oblasti mohou být mozaikovitě doplňovány i zkoumáním vybraných hradů mimo danou oblast. Systematicky zkoumaným územím se stalo povodí řeky Berounky 
a severní část Podbrdska. Jde o starý knížecí a později královský lovecký hvozd, v němž vznikaly četné nejstarší královské hrady, neboť tento les představoval jádro královských držav, a byl proto přední oporou panovníkovy moci. Na jeho okraji lze najít i ukázky nejstarších šlechtických hradů.
       Výzkum ukázal, že nejstarší královské hrady patřily ke třem základním typům. První z nich představuje jeden z nejdůležitějších objevů naší historické archeologie posledních let. Tvoří totiž jakýsi přechodný článek mezi staršími hradisky a středověkými hrady. Vznikl míšením prvků typických pro oba dva typy opevněných sídel, a proto jej nazýváme hradem přechodného typu.