Velká pozornost byla věnována i novému opevnění, které ohrazovalo téměř celou dnešní rozlohu hradu. Tvořila je asi tři metry silná hradba, jejíž rohy na severní straně zpevnily plné věžice a k níž přiléhaly další, převážně hospodářské stavby. Nejlépe zabezpečena byla jižní strana, kudy se dnes ke hradu přichází. Hradní ostrožna se zde zužovala v poměrně dlouhou šíji, kterou přehradila mohutná příčná hradba. Zhruba v jejím středu vznikla vysoká okrouhlá věž 
s břitem, tvořící dodnes dominantu hradu. S pojmem věž s břitem jsme se již setkali u hradů Krašova a Českého Šternberka. Je to okrouhlá věž, jejíž vnější obrys je v jednom směru trojúhelně protažen, takže půdorys připomíná kapku. Břit zvyšoval odolnost věže proti střelám vrhaným obléhacími stroji. Narazila-li střela do zdi zhruba pod pravým úhlem celou silou, která jí byla udělena, zeď bořila. Dopadla-li však pod úhlem ostrým, tj. šikmo, prakticky bez účinku sklouzla. 
	Bylo-li možné věž ostřelovat pouze z jediného směru, jako tomu bylo na Zvíkově, vyplatilo se opatřit ji břitem, jehož osa se s tímto směrem kryla. Zvíkovská věž byla původně třípatrová. Zachované kamenné konzoly nad třemi plochostropými podlažími ukazují na podsebití či další obranné patro nebo polopatro.