Vstup do věže, jejíž dnešní vzhled je výsledkem zvyšování 
v 16. století, můžeme dodnes spatřit jako u všech útočištných věží
v úrovni prvního patra. Po odstranění můstku či žebříku, který k němu vedl, mohla být věž bráněna jako samostatná pevnost. Z těchto důvodů přízemí většinou neobsahovalo žádné otvory a bylo přístupné pouze otvorem ve stropě. Jsou to ony populární "hladomorny", které jistě bylo možno využít jako vězení, což se nezřídka stalo, ale většinou sloužily spíše jako skladiště. Čtverhranná, mírně lichoběžná obytná věž vznikla jako nejstarší stavba i na severočeském Oseku neboli Riesenburku. Podíváme-li se na plán tohoto hradu, musí nám být na první pohled nápadné, že velké, rozsáhlé opevnění obsahuje velmi malé množství vnitřních staveb; jeho nádvoří jsou prakticky prázdná, odmyslíme-li si mladší budovy. Klíčem k této zvláštní podobě jsou osudy hradu. Založil jej král a podobně jako například na Křivoklátě započal nejprve se stavbou obvodového opevnění a věží, z nichž uvedená sloužila jako obytná. V této době se hradu zmocnil Boreš, který zde původně byl kastelánem a který se poté psal z Riesenburka. Přestože byl předním šlechticem, jeho možnosti se zdaleka nemohly vyrovnat královým, a tak do připraveného opevnění dostavěl jen málo budov. Přesný vývoj hradu není dosud příliš jasný. Celá stavba byla čtyřdílná, jádro kromě obytné věže  - donjonu - obsahovalo dvě další věže v nárožích (jednu okrouhlou a druhou hranatou) a nevelkou palácovou budovu.