Kotnov je zároveň prvním příkladem nepochopení zásad francouzského kastelu, který byl přes všechny své nesporné výhody 
v Čechách stále cizí. Nárožní věže, jak je ze zachované situace zřejmé, jsou totiž vtaženy do vnitřního prostoru hradu, takže z jeho obrysu prakticky nevystupují, a ztrácejí tak svou flankovací schopnost.
Za Václava I. se královské a šlechtické hrady od sebe svým typem zcela lišily. Tento stav vpodstatě přetrvává i v druhé polovině 
13. století, kdy se však již setkáváme s prvními pokusy o sblížení 
obou skupin staveb. Některé menší královské hrady se blíží šlechtickým hradům bergfritovým. To platí především o Orlíku 
nad Vltavou. 
       V jednom nároží jeho čela, využívajícího skalního útvaru jako součásti opevnění, stála okrouhlá věž. Při její patě se dodnes vchází branou na nádvoří. V opačném nároží čela doplňuje opevnění 
další půlokrouhlá věž. Nevelký palác stál na nejchráněnějším místě ostrožny.
       Podobně i hrad Svojanov u Poličky se pravděpodobně velmi přiblížil šlechtickým stavbám. Naše vědomosti o něm jsou však 
jen zlomkovité. Jádro, zřejmě již od počátku obtočené parkánem, opevňovala mohutná hradba. Za ní stojí okrouhlá věž s břitem, která 
je dodnes dominantou hradu. Z původních budov se zachovala pouze jediná při severní hradbě vedle věže, do dnešní podoby zformována několika přestavbami.