Mezníkem nové etapy ve vývoji českých hradů je nástup 
čtverhranné obytné věže. Proto také 14. století můžeme nazvat stoletím obytné věže.
       Nová etapa, která se shodou okolností kryje s počátkem 
nového století, začíná v tom období vlády krále Václava II., jež je charakterizováno mincovní reformou z roku 1300. Základní síť královských hradů již byla zbudována. Václav II., který vládl v letech 1278-1305, dostavěl především Bezděz. Stal se tak výjimkou mezi všemi ostatními panovníky, protože žádný z nich nikdy nepřilnul 
k místu, kde byl vězněn. A Václav II. strávil na Bezdězu v zajetí svého poručníka Oty Braniborského značnou část svého mládí. Václav dobudoval i další rozestavěné hrady. Sám patrně nové nezakládal, pokud jeho dílem není několik historicky dostatečně nedoložených objektů, jako například Hasištejn. Po jednoroční vládě Václava III. vymírá roku 1306 v Olomouci rukou najatého vraha dynastie Přemyslovců po meči. Po čtyřech letech zmatků nastupuje v osobě Jana Lucemburského na český trůn nová královská dynastie. Mladý nezkušený král se v Čechách setkával s neustálými potížemi a první léta jeho vlády, komplikovaná ctižádostivou politikou jeho manželky Elišky Přemyslovny, se rozhodně nevyznačovala posílením královské moci.