Zhruba do šedesátých let 14. století vznikly četné další ukázky tohoto typu. Mezi jejich věžemi nacházíme další obry - na Pajrku 
u Nýrska dosáhla věž rozměrů 16 x 16 m a na šumavském Vítkově Kameni 14 x 17,5 m. U některých mladších zástupců donjonového typu již obytná věž nestojí ve středu opevnění, ale je do něj zabudována, jako například na Pajrku či na Netřebu na Domažlicku. Některé věže mívají zaoblené jedno nároží (na Košumberku či Kunžvartě), na málo známém hradě Březina na Rokycansku je roh dokonce protažen a jeho osa míří do prostoru, odkud bylo možno hrad ostřelovat, takže plní stejný účel jako břity starších bergfritů.
       V této době se začaly stavět rovněž malé hrady, u nichž hlavní obytnou věž doplňovaly ještě další zděné obytné a hospodářské stavby. I tyto hrady tvoří dvě skupiny podle umístění donjonu. U první stojí volně, většinou ve středu opevnění. Patrně nejznámější takovouto stavbou je Kozí Hrádek. Všem jistě vyvstane v paměti osobnost mistra Jana Husa, který zde nalezl útočiště. Jádro dvojdílného hradu obsahovalo věž a další stavbu se dvěma místnostmi. Opevnění přední části, do které se vstupovalo velkou branou a která obsahovala kuchyň, studnu a další stavbu, obíhalo ve formě parkánu i jádro. Tento parkán vyplňovaly různé lehké stavby. Jiný způsob řešení představuje Křikava na Příbramsku. Ve středu zhruba obdélného hradu stál donjon, palác se přikládal k užší straně, menší stavba  stála
v protilehlém nároží.