Obytná věž si našla cestu i do organismu tzv. skalních hradů. Pro tyto stavby byly využívány hlavně měkké, převážně pískovcové skalní útvary. Zbytky skalních hradů doslova připomínají kus ementálu. Skály jsou provrtány systémem chodeb, obytných i hospodářských místností, někdy byla do kamene vytesána i celá kaple. Přírodní skalní opevnění doplňovaly zděné či dřevěné části, prostory vyšších podlaží spojovaly dřevěné ochozy a na koruně skal mohly stát další, většinou dřevěné stavby, mnohdy charakteru obytné věže. Někdy mívaly do skály zasekané suterénní prostory, jako je tomu například 
u skalních hradů v Českosaském Švýcarsku (Šauenštejn, Falkenštejn). Pokud tomu tak nebylo, musela být celá věž ukotvena pomocí svislých trámů v nárožích, pro něž bylo nutné vysekat zvláštní svislé kapsy. Tímto způsobem je ukotvena například věž známého skalního hradu u Mnichova Hradiště, zvaného dnes Drábské světničky. Celková podoba skalních hradů je ovlivněna především tvarem a vlastnostmi využité skály, takže nějaké bližší typové dělení je téměř nemožné.
       Postupným doplňováním hradů s obytnou věží dalšími novými obytnými budovami, které odpovídaly nárokům šlechtického stavebníka, vznikala bloková dispozice. Okolo sevřeného nádvoří 
se kupily obytné budovy, do nichž byla vetknuta i obytná věž, 
většinou v čele.