Jestliže bylo staveniště dostatečně prostorné, blok se poněkud uvolnil. Vznikají mohutné členité hrady, které patří k našim nejpůsobivějším a nejnavštěvovanějším památkám. Již zdálky 
vítá návštěvníka Posázaví charakteristická a vskutku nepřehlédnutelná silueta známého hradu Lipnice.
       Tento velkolepý hrad, dodnes udivující svou mohutností 
a výstavností, patřil ve své době ke špičkovým, spíše výjimečným stavbám. Přestože prodělal další složitý stavební vývoj, který zvláště 
v období pozdní gotiky změnil v mnohém jeho podobu, lze původní hrad dobře rozlišit. V jižním nároží čela protáhlé dvoudílné dispozice stála obrovská lichoběžná obytná věž, jejíž nejdelší strana dosahovala 21 m. S tímto donjonem doslova srostla do jednoho celku poměrně nevelká věžovitá brána. Důkazem, že obě stavby byly skutečně jediným celkem, je fakt, že v úrovni druhého patra brány spojoval místnosti obou staveb průchod. Kromě valeně zaklenutého spodního podlaží, přístupného zvenčí, byla 35 m vysoká věž plochostropá. 
Na koruně nároží, které si dodnes zachovalo původní výšku, si můžeme povšimnout konzol, na nichž byl původně vyložen ochoz obíhající vysokou střechu. V nevelké vzdálenosti za první branou 
hrad přepažovala dnes již zaniklá hradba.