Již v první polovině 14. století se některé dvoupalácové dispozice přizpůsobují terénu a ztrácejí tak svou pravidelnost. Nejvíce je to patrné na nejstarší fázi známého hradu Velhartic na Klatovsku.
V čele za parkánovou zdí stál mohutný palác se zaoblenými vnějšími nárožími. Zadní, nepravidelný palác ukončovala malá půlválcová věžička. Severní spojovací hradba obsahuje několik oken. Podle nich je nutné předpokládat, že i zde bývala nějaká stavba. Jižní hradba 
se kromě brány při nároží čelního paláce nezachovala.
       Jinou terénem ovlivněnou dvoupalácovou stavbu představuje jedno ze dvou jader zajímavého hradu Skála u Přeštic. Vzhledem 
k tomu, že hrad tvořila dvě zcela soběstačná jádra, je možno uvažovat i o Ganerbenburgu (tedy dvojhradu), podobně jako u hradu Choustníku. Staveništěm hradu se stal strmý skalní hřeben, příčnými puklinami rozdělený na několik částí. Velké pravidelné předhradí se nacházelo již v rovině při severní patě hřebenu. Odsud se vstupovalo do obou hradních jader. Přes příkop se vcházelo do spodního ohrazení při patě skály s takzvaným horním hradem, který měl dvoupalácové jádro. Tato spodní část obsahovala několik staveb. Mezi nimi vyniká budova, z jejíhož patra se po mostě vcházelo do přihrádku (širšího parkánu) před jádrem. Odtud se bylo možné branou ve spojovací hradbě mezi oběma paláci dostat na hlavní nádvoří.