Od ostatních známých jader se lišilo tím, že se do něj nevstupovalo branou v hradbě, ale průjezdem v průčelí čelního paláce. Vzhledem k tomu, že se značná část obou paláců zachovala
v plné výši, můžeme si udělat dobrou představu o jejich původním vzhledu. Oba byly třípatrové se třemi plochostropými místnostmi
v každém podlaží. Až do druhého patra jsou z obranných důvodů velká okna obrácena pouze do nádvoří. V mladším třetím podlaží zadního paláce se zachoval zbytek velkého polygonálního žebrově sklenutého arkýře, zřejmě hradní kaple. Jádro obíhal parkán. Před jeho čelem se rozkládalo dlouhé předhradí, které bylo ukončené mohutnou okrouhlou věží a obsahovalo množství hospodářských staveb a věžovou vstupní bránu. Od ní klesala do latránu opevněná cesta s dalšími dvěma branami. Obranyschopnost Maidštejna zlepšovaly ještě dostavby z 15. století.
       Podobně jako Maidštejn byl i Helfenburk u Bavorova, k jehož stavbě vydal Karel IV. stejným stavebníkům povolení roku 1355, složitou dispozicí, dokonce se dvěma věžemi ve vnějším opevnění. Dvoupatrové dvoupalácové jádro opět obíhal parkán. Oba paláce obsahovaly v každém podlaží dvě místnosti a byly podsklepeny. Nejhonosnější prostory zaujímaly prvé patro, kde si můžeme prohlédnout i zbytky táflované (dřevem vyložené) světnice. Spojení jednotlivých místností v patře umožňovala plochostropá arkáda, která nesla uzavřenou chodbu obíhající jak průčelí paláců, tak spojovací hradby.