Když se roku 1333 vrátil do Čech, kde po udělení titulu moravského markraběte zastupoval nepřítomného Jana, ocitl se ve velmi tíživé situaci. Nenalezl zde totiž, jak píše ve svém vlastním životopise, ani jeden hrad, který by nebyl zastaven. Ovšem král zbavený svých mocenských opor není schopen opravdové vlády. Karel si to velmi dobře uvědomoval, a proto s pomocí svých přívrženců urychleně vykupoval zastavená města, a především nejdůležitější hrady, jako např. Týřov, Křivoklát, Zvíkov a další.
       Karel IV., který vládl v letech 1346-1378, patřil k největším panovníkům na českém trůně. Na svou dobu byl neobyčejně vzdělaný, a zastínil tak všechny ostatní evropské krále. Dosáhl nepřekonatelného mistrovství v diplomatickém řešení sporných otázek i všech problémů. Přestože užíval dosti nevybíravých prostředků a podle potřeby měnil své postoje, dokázal přivést Čechy, které se staly středem říše, k nebývalému rozkvětu. Dosáhl, aniž vedl války, velkých územních zisků. Jeho dlouhá, klidná vláda, opírající 
se o mocnou církev, velké feudály a městský patriciát, umožnila, 
jak jsme již viděli, v hradní architektuře příklon k stále luxusnějším stavbám, poskytujícím na svou dobu komfortní bydlení. Dlouhotrvající mír zřejmě nenutil stavebníky příliš uvažovat o zlepšování obranyschopnosti svých sídel. Aby je ho nástupci nezůstali bez základních opor královské moci jjako on, pokusil se tuto otázku vyřešit psaným zákoníkem, známým pod jménem Majestas Carolina.