Skutečně od hradu přes údolí sbíhá mohutná hradba přípomínající přehradní hráz, jejíž branou procházela zemská stezka. Vlastní čtverhranný hrad měl dvě nevelké hranaté věže, z nichž jedna stála ve zvláštním výstupku nad cestou. Palác na téže straně dispozice se dodnes zachoval pouze ve formě základových zdí. Karlsfried, vlastně dobře opevněná celnice, je v tehdejší české hradní architektuře osamoceným zjevem a jeho stavba jasně odráží snahu Karla IV. o zajištění klidu a bezpečí v zemi, a zvláště na jejích cestách.
       Přes značnou pestrost lze sledovat u českých hradů budovaných 
v letech 1300 až 1378, které navazují na předcházející období, 
a jsou tak součástí plynulého vývoje české hradní architektury, určité společné znaky. Především je kladen větší důraz na obytnou funkci hradů, mnohdy dokonce na úkor jejich obranyschopnosti. Stále více se uplatňuje obytná věž a dvoupalácová dispozice. Jednotlivé objekty hradu navzájem srůstají. Nesmíme si však představovat, že hrady doby Karla IV., jak jsme je poznali, tuto plynulou řadu ukončují. Řekli jsme si, že vývoj ve středověku byl značně nerovnoměrný, a tak se stalo, že karlovská doba, v mnoha jiných oborech lidské činnosti tak významná a jedinečná, právě ve vývoji českých hradů žádný mezník nepředstavuje.
       Vyvrcholení, ba dokonce lze říci zlomu, se tato vývojová linie české hradní architektury dočkala až za Karlova syna, Václava IV.