Zikmundem, jemuž Karel IV. svěřil vládu v Braniborsku a který se posléze stal uherským králem. Proti Václavovi se zanedlouho postavila i vyšší česká šlechta, která dokonce Václava zajala. Teprve vojenský zásah jeho bratra Jana Zhořeleckého vedl k propuštění krále za nepříjemných podmínek. O druhé zajetí se postaral bratr Zikmund.
V zemi neustále hořela drobná válka, zvůle šlechty rostla, přibývalo lapků a ani zoufalé pokusy o výstražné potrestání předních z nich, jako byl Jan Zúl z Ostředka, jehož hrad Čejchanov dobylo roku 1404 královské vojsko, nepřinášely očekávané výsledky. Nelze se divit, že Václav, jemuž se vláda v zemi doslova rozsýpala mezi prsty, po všech těchto zkušenostech zatrpkl a obklopil se svými oblíbenci, kteří byli většinou příslušníky nižší šlechty, jako například Jíra z Roztok nebo Zikmund Huler.Tito muži, mající na krále značný vliv, zdaleka nedosahovali myšlenkové úrovně rádců Karlových. V té době ovšem začala prorážet na povrch čím dál tím větší nespokojenost 
s rozmařilým, neplodným životem církve a rostoucí útlak prostého obyvatelstva byl pro tyto nálady živnou půdou. Na ni dopadla slova mistra Jana Husa a ostatních kazatelů, která byla počátkem nové, slavné etapy našich národních dějin - husitského revolučního hnutí. Ani ve vztahu k jeho začátkům se Václav nevymanil ze svého váhavého postoje a nedokázal k němu zaujmout jednoznačné stanovisko. Záhy mu přerostlo přes hlavu.