Revoluční výbuch roku 1419, který vyvrcholil první pražskou defenestrací, jej zasáhl tak, že raději mrtvicí zemřel.
       Ve zkratce vyložené osudy rozporuplného a nešťastného Václava nám umožní pochopit jeho možnosti a vztah k jeho hradům. Nad Václavem IV. se neustále vznášel stín otce a jeho velkých skutků, jako bylo založení Nového Města pražského, pražské univerzity, pražského arcibiskupství, stavba Karlštejna a všeobecné povznesení Čech. Všechny tyto podniky, které měly velký obecný význam, nemohl Václav IV. přes veškerou snahu ani napodobit, tím méně překonat. Uzavřel se proto do sebe, sbíral krásné zdobené knihy, věnoval se nákladnému
a okázalém u dvorském u životu. Zakládal a stavěl krásné, pohodlné
a přepychové hrady, které mu mohly poskytnout soukromý útulek.
       Již od počátku své vlády pokračoval Václav především ve zvelebování Pražského hradu. Svůj zájem obrátil ke Karlem přestavěnému paláci, který měl sice dostatečně reprezentativní prostory, ale poskytoval jen velmi málo místností k obývání. Tento nedostatek řešil Václav přístavbami dalších obytných křídel. Palácový dvorek uzavřelo na východě nové křídlo s roubenými komorami 
v patře. Další křídlo se na téže straně přiložilo kolmo na palácovou zeď. Přístavek doplnil i západní čelo paláce. Tím vznikl rozsáhlý komplex s dvorkem obestavěným ze tří stran a uzavřeným hradbou. Velké změny zasáhly i stavbu Karlovu.