Plochostropé místnosti v přízemí dostaly nové žebrové klenby
a ze tří středních vznikl velký sál. Nové zaklenutí si vynutilo změnit úroveň podlahy a vedlo ke zrušení a zavezení mezipatra nad starým románským přízemím. Nádvorní arkáda byla zazděna a vzniklý prostor byl rozdělen na deset malých místností s valenou klenbou. Po těchto úpravách následovala přestavba Karlova západního křídla. Zcela se při ní uplatnil nový umělecký směr, vytvořený Václavovou dvorní hutí, který si liboval v nepravidelnosti, v kontrastu nepravidelných prostor s pravidelnými klenebními obrazci. Klenba již nevychází z půdorysu prostory, žebra již nezabíhají do zdí podle přísného řádu, ale podle potřeby, například i mimo roh místnosti. Počátky tohoto výtvarného názoru můžeme sledovat právě ve dvou místnostech zmíněného křídla, které byly zaklenuty žebrovými klenbami na střední pilíř. Dodnes se zachovala pouze jedna z nich
o šesti polích, spočívajících na dvou středních oblých sloupech, do nichž žebra zabíhají v nestejné výši a různým způsobem. Nepravidelnosti se vzhledem k lichoběžnému půdorysu místnosti projevily i ve styku žeber s obvodovým zdivem a konzolami. Některé 
z nich, aby vůbec mohly žebro zachytit, ze zdi silně vystupují
a získávají svéráznou podobu. Podobné klenby měl i západní přístavek, v patře opět s roubenou komorou.