Točník se měl stát nejen Václavovým soukromým útulkem 
a útočištěm, ale i místem, kde by král vedl důležitájednání a přijímal vzácné návštěvy. Tomuto účelu, podobnému jako měl Křivoklát Přemysla Otakara II., odpovídalo celkové pojetí bohatě vyzdobeného hradu. Jeho podoba je doslova zlomem ve vývoji naší hradní architektury.
       Dispozice je trojdílná. Cesta k ní vedla po hřbetu Zámecké hory. Zde bylo dodatečně zbudováno silné valové opevnění, za nímž hřbet přepažoval mohutný šíjový příkop, který vznikl rozšířením přirozené rokle. Na dně příkopu nás zaujme nevelké jezírko; původně jediný vodní zdroj hradu. Když příchozí došel k tomuto příkopu, měl před sebou čelo hradu. A tím se Točník zcela liší od všech českých hradů, které jsme doposud poznali. Místo abychom zde viděli nějakou pevnou, čistě obrannou stavbu, například věž nebo štítovou zeď, vypíná se přímo nad příkopem obloukovité čelo královského paláce. Palác se opírá o křemencový hřeben, napravo od něj se zdvíhají rovná čela střední a vstupní části hradu. Přes příkop vedl most na dvou vysokých zděných pilířích k věžovité bráně, k níž se přiklápěla jeho poslední, zvedací část. Průčelí brány neslo bohatou výzdobu s erby všech zemí, jimž Václav IV. vládl, a s jeho oblíbenými symboly: ledňáčky v zavinutém šátku - točnici. Když se v 16. století trasa přístupové cesty změnila, byl portál této brány včetně výzdoby rozebrán a druhotně osazen na tehdy zbudovanou novou druhou bránu v opačné části hradu.