Obytná věž nestála v postavení výhodném pro obranu, kde bychom ji čekali, ale v místě značně chráněném, a představovala spíše doplněk obytného provozu hradu. 
       Zamyslíme-li se nad stavbou Točníku jako celkem, jistě nás napadne, že je zcela jiná než ty, s kterými jsme se doposud setkali. Dalo by se dokonce říci, že je popřením veškerých zákonitostí, které vyplynuly z dosavadního vývoje, zejména co se týče obranyschopnosti. Věž ztrácí svou prvořadou obrannou funkci, kterou naopak přejímá palác, do té doby nejchráněnější stavba. Je jasné, že hlavními požadavky, které ovlivnily podobu Točníku, byly pohodlné bydlení
a okázalá reprezentace. Tyto funkce hradu do značné míry potlačily nároky na jeho obranyschopnost. Přesto se zde setkáváme 
s jedním pokrokovým prvkem - čistě obranným prvním oddělením hradu, v němž se přístupová cesta lomí. Tento způsob opevnění, 
jenž se posléze vyvinul v barbakán, je běžný u mladších staveb, počítajících s obranou proti dělostřelectvu.
       S užitím bosovaných kvádrů, typických pro stavby dvorské huti, 
se setkáváme i na Lokti, kde dvorská huť přestavovala pro Václava IV. starý hrad. Bohužel i tuto úpravu převrstvily mladší stavební zásahy, takže její poznání není pro nás bez problémů. Stavělo se téměř na celém hradě. Z oblého obrysu staršího opevnění vystoupila za velkou věží budova tzv. hejtmanství s nárožími zpevněnými bosovanými kvádry.