Pravidelné nádvoří, sevřené fasádami tří stejně vysokých obytných křídel a zadní rovnou stranou věže, obíhaly v obou patrech pavlače, které spojovaly jednotlivé místnosti včetně kobek ve věži. Trojkřídlý palác měl dvacet šest až dvacet sedm místností, z nichž nejméně třetina byla zaklenuta žebrovými klenbami. Setkáváme se tu 
s pestrým rejstříkem protikladů mezi nepravidelností místností 
a nečekaným užitím pravidelného klenebního obrazce, tak typického pro dvorskou huť. Její práci nejlépe dokládá hradní kaple v prvním patře, v níž sloužíval mše mistr Jan Hus. Tvořila ji loď lichoběžníkového tvaru s arkýřovým presbytářem umístěným mimo její osu. Loď osvětlovalo jediné obdélné okno se sedátky ve výklenku. Zaklenuta byla dvěma poli křížové klenby, ponechávajícími při obou kratších stranách žebry nečleněné trojúhelné úseky. Tomuto vcelku nelogickému řešení odpovídalo i umístění detailů. Presbytář procházel obvodovou zdí šikmo, takže navenek mu jedna stěna závěru s oknem chyběla. Mezi pravidelnou klenbou závěru a triumfálním obloukem, který odděloval presbytář od lodě, zůstal opět žebry nečleněný, tentokrát lichoběžný úsek valené klenby. V prvním patře západního křídla byl velký plochostropý sál.
       Krakovec dospěl až na samou hranici, k níž bylo možno při omezování obranné složky hradu vůbec dojít. Stojí tím na přechodu 
k mladším zámkům, k nimž by, podobně jako tomu bylo například 
ve Francii, vývoj dospěl, kdyby nebyl přerván výbuchem husitského revolučního hnutí.