Velký důraz na pohodlné a krásné bydlení (palác na Krakovci překonává počtem místností a jejich vybavením prakticky všechny současné i karlovské hrady) svědčí o vysoké úrovni pražského královského dvora, která ovlivnila i význačné šlechtické stavebníky. Podobně jako na Točníku přestává být věž klíčovou obrannou stavbou, v pohledu ze zadního nádvoří na Krakovci dokonce nijak nevyniká. Krakovec představuje vrchol na cestě k elegantnímu, reprezentativnímu a pohodlnému bydlení, jaké vůbec mohl poskytnout středověký hrad, měl-li hradem ještě zůstat.
       Služeb dvorské huti využívali i další šlechtici z okruhu krále 
a arcibiskupa, který, jak ještě uvidíme, patřil k předním stavebníkům v zemi. Jedním z nich byl i Něpr z Roupova, který přestavoval své rodové sídlo nedaleko Přeštic. Přestože je dnes Roupov těžce poškozen, zvláště jeho zřejmě nejstarší část, a hrad prodělal rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu, lze si o Něprově stavbě udělat alespoň obrysovou představu. Nádvoří zde opět obklopovala tři obytná křídla, z nichž se nejlépe zachovalo zadní. Nad valeně zaklenutým přízemím a prvním patrem obsahovalo toto křídlo velký sál, sklenutý dvěma poli křížových kleneb, jejichž konzoly vzhledem
k nepravidelnému půdorysu nebyly v rozích. Nádvoří zřejmě stejně jako na Krakovci obíhaly pavlače spojující jednotlivé místnosti.