Tento značně pokročilý prvek představuje další stupeň ve vývoji této části opevnění. Zvláštní pozornost byla věnována vstupní straně. Vznikl zde nový mohutný vyzděný příkop. Za ním se na skále tyčí čtverhranná věž, zapojená do hradby. Při patě skály si můžeme prohlédnout vstupní bránu a branku pro pěší. Oba otvory lemují vpadliny pro padací most, který zde měl zvláštní konstrukci, s níž jsme se dosud nesetkali. Most připomínal houpačku otáčivou okolo čepu v jejím středu. Když se sklápěla vnější část, vnitřní stoupala. Takovéto mosty nazýváme kolébkové. Nad branou jistě nepřehlédneme dva erby, jeden osobní Janův a druhý pražského arcibiskupství. O něco níže při nároží hradby se zachovala ještě jedna brána, kterou se vjíždělo do nového opevnění.
       Nejvýstavnější částí Janovy novostavby se stala vysoká čtverhranná třípatrová věž s posledním podlažím vyloženým na okružní římse. Druhé patro obsahovalo hlavní obytný sál vybavený prevétem. Jednotlivá podlaží od prvního výše spojovalo šnekové schodiště. Věž byla bohužel dost necitlivě upravena, takže mnohé
z jejích původních částí jsou dnes změněny. Do stavby se vstupovalo hrotitým portálem 
v přízemí a kromě toho ji v úrovni prvního patra spojoval s jádrem dřevěný můstek. Díky němu víme, že věž, a s ní zřejmě i celé opevnění, byla dokončena do roku 1395. Janovi z Jenštejna se zde totiž stala nehoda, neboť spadl z můstku (který se snad prolomil) 
a zůstal viset mezi nebem a zemí. Jedině díky dobré fyzické kondici se mu podařilo vyšvihnout se zpět, a zachránit si tak život.