Hákovnice se staly nejběžnější ruční palnou zbraní, zvláště při obraně hradů a dalších opevnění. Těžší kusy se rozpadly do několika skupin. Velmi se rozšířila tarasnice, dlouhá puška s ráží kolem 5 cm 
a s dostřelem 250-300 m. Hlaveň byla uložena na dřevěném loži, které již bylo opatřeno náměrovým zařízením, umožňujícím střelbu 
pod různým úhlem. K tarasnicím snad patřila i děla, v historických pramenech zvaná podle dlouhých hlavní hady. Samotný název tarasnice vypovídá o jejím použití. Jejím palebným postavením byly tarasy - roubené či bedněné stavby. Mohly to být nejen sruby na zdech hradů, ale i samostatná opevnění v předpolí. Tarasnice se tak stala typickou pevnostní puškou, využít ji však bylo možné i při obléhání. 
       Tarasnici se blížila komorová puška se zvláštní vyjímatelnou komorou, která se nabíjela mimo vlastní dělo, poté se vkládala 
za hlaveň a těsnila klínem. Zbraň se tak vlastně již nabíjela zezadu. 
Ke každému kusu mohlo příslušet více komor. Na rozdíl od pomalé střelby ostatních děl tak mohly komorové pušky dosahovat větší rychlosti palby.