Blízké okolní kopce, které hrad často převyšovaly, se staly ideálními stanovišti pro obléhatele a jejich střelbu. I Karlštejn se při dlouhodobém obležení, započatém v roce 1422, udržel zřejmě jedině díky neobvyklé vůli posádky. Ta je lehce pochopitelná, protože karlštejnské zdi chránily mnoho pokladů. Doba byla nejistá, císař Zikmund daleko, a tak posádce všechny cennosti, které byly prakticky v její moci, dodávaly bojovnost a sílu k odporu. Naprostou většinu našich hradů tvoří hrady ostrožné. Plocha ostrožny před hradem se dala výborně využít pro postavení obléhacích děl a strojů. 
I odříznutí takového hradu od přístupových cest bylo méně obtížné, neboť stačilo ostroh přehradit. Buď ho celý zaujal obléhací tábor, jako před Novým Hradem u Kunratic, nebo jej přeťalo uzavírací opevnění, které při dlouhodobějších akcích tvořily valy a příkopy. Proto byly ostrožné hrady v případě obležení oproti vrcholovým ve značné nevýhodě. 
       Husité sami mnoho hradů nepostavili. Použili četné starší stavby, které se jim podařilo obsadit. Při svém způsobu polního boje využívali vozové hradby, okolo níž pouze vyhloubili příkop. Dokazují to stará vyobrazení i archeologicky zkoumaný tábor v Klučově u Českého Brodu. Již při prvních srážkách si budovali i jiná provizorní opevnění, jako u Živohoště, kde byla při výzkumu keltského hradiště - opidda - Hrazany zjištěna nasucho kladená zídka, kterou si zde roku 1419 postavili poutníci ze Sezimova Ústí, aby se mohli bránit panské jízdě.