Dnes si na vrchol u čedičové homole můžeme prohlédnout zříceniny mohutného hradu. Přes rozsáhlé úpravy a přestavby, kterých se mu dostalo převážně v období pozdní gotiky, lze však v obrysech rozpoznat původní husitskou pevnost.
       Celá dispozice byla dvojdílná. Tvořilo ji nevelké jádro (jeho část možná vznikla dříve než ostatní stavby), které bylo příkopem oddělené od rozsáhlého předhradí ohrazeného zdí. Jádro - vlastní hejtmanské sídlo - mělo přibližně čtvercový půdorys. K severní boční stěně se přikládal palác, protilehlé jihovýchodní nároží zpevňovala okrouhlá věž vystupující z obrysu hradu. Tato obytná část rozhodně nebyla žádnou přepychovou stavbou. Připomínala spíše větší zemanskou tvrz, která odpovídá i původu Diviše Bořka, typického představitele drobné šlechty. Co však činí Kunětickou Horu výjimečnou stavbou, není její jádro, ale obrovské opevněné předhradí. Ve skutečnosti se nejednalo o předhradí v pravém slova smyslu, ale
o mohutný opevněný prostor, který mohl sloužit jako tábořiště 
a zimoviště polních vojsk. Stavební uspořádání celého komplexu však ještě neumožňuje v plné šíři boční střelbu, tedy aktivní obranu. Pouze přístupová cesta je vedena tak, aby míjela celý dlouhý bok dispozice a mohla tak být na tomto úseku kryta palbou. Do předhradí cesta vstupovala věžovitou branou, kterou snad již od počátku chránilo předbrání.