Nejvýznačnější opevňovací husitskou stavbou se stalo opevnění centra revolučního hnutí - města Tábora.Musíme si ho povšimnout blíže, neboť mělo velký vliv na další vývoj pevnostní architektury. Principy aktivní dělostřelecké obrany, které se zde poprvé ve větší míře uplatnily, rozvíjela pak všechna pozdně gotická opevnění.
       Husité obsadili místo, kde již kdysi stávalo město Hradiště 
a kterému dosud vévodil starý hrad, s nímž jsme se již seznámili. Poloha je strategicky neobyčejně výhodná. Nové město bylo založeno na ostrožně obtékané Lužnicí a Tismenickým potokem. S ostatní plání byla ostrožna spojena úzkým krčkem, poté se rozšiřovala do zhruba čtverhranné rozsáhlé plochy, opět přecházející do úzkého krčku, na kterém stál hrad Kotnov. Nové hradby se k němu připojily a v dvojité linii ohradily celou širokou část ostrožny. Hlavní hradební zeď ukončenou cimbuřím zpevňovaly na čelní straně a v úseku nad potokem polookrouhlé, dovnitř otevřené věže, které v blízkosti Pražské brány mají pravidelný rozestup. Věže kryly vysoké střechy. Tato hlavní linie se vcelku ničím nelišila od dosavadních městských opevnění. Daleko zajímavější byla hrázděným střeleckým ochozem ukončená parkánová hradba. Z její linie vystupovaly velké polygonální dělostřelecké bašty, které sloužily jako palebná postavení těžšího dělostřelectva.