žatecko-lounského svazu. V roce 1452 byl Jiří jmenován zemským správcem, a tím skončilo dlouhé období feudálních rozbrojů 
a neustálých válek a bojů.
       Panská jednota vkládala velké naděje do volby nového krále, kterým se roku 1453 stal ani ne třináctiletý Albrechtův syn Ladislav Pohrobek. Jiří zůstal zemským správcem a se značným úspěchem obnovoval královský majetek. Šlechtici vraceli s velkou nelibostí výnosné korunní statky, a dokonce měli navrátit i neprávem drženou církevní půdu. Zároveň Jiří tvrdě stíhal a trestal pány, kteří se nedokázali vzdát předešlého způsobu života a svými loupeživými výpady ohrožovali klid a bezpečnost v zemi. Přitom ovšem jako feudál myslel Jiří v neposlední řadě i na svůj osobní prospěch a nebývale rozšířil rodové panství, takže se stal nejmocnějším pánem v království.
       Z těchto důvodů proti němu narůstal odpor ostatních příslušníků vysoké šlechty. Situace se ještě zkomplikovala záhadnou smrtí mladého krále v roce 1457, po níž v nejednotné, nábožensky rozdělené zemi vyvstala nutnost volby nového panovníka. Jiří se však opět ukázal jako obratný politik, mistrně uzavírající výhodné kompromisy. Za cenu ústupků panské jednotě byl ústy jejího předáka Zdeňka Konopišťského ze Šternberka zvolen českým králem. Volbu provedl pouze český sněm, posléze se k němu přidala i Morava. Uznání v ostatních zemích království si však Jiří musel vynutit, a to znamenalo další tažení a boje. Postavení nového krále nebylo jednoduché. Hlavní oporu jeho moci představoval rytířsko-měšťanský