svaz. Protože Jiří pokračoval ve své dosavadní politice, dostal se velmi záhy do konfliktu s panskou jednotou. Její bojovnost vyvolala i roztržka Jiřího s římským papežem, ke které došlo přesto, že jeho obratná 
a prozíravá královská politika měla kladnou odezvu téměř v celé Evropě. V roce 1465 utvořila vysoká šlechta Jednotu zelenohorskou, představující oporu papežových plánů. V následujícím roce dal papež Jiříka do klatby, ale mimo zmíněnou jednotu se jeho čin nesetkal 
s žádným ohlasem. Celá Evropa měla ještě v živé paměti vojenské úspěchy husitů, a proto nikdo nehodlal vyzkoušet, zda pověsti 
o nepřemožitelnosti českých vojsk přehánějí. Jediným, koho se papeži obratnými sliby podařilo získat na svou stranu, byl uherský král Matyáš Korvín, podobně jako Jiří příslušník šlechtického rodu. Papežská kurie tak byla zachráněna, protože na její výzvu ke křížové výpravě do Čech se nikdo jiný nepřihlásil a roku 1468 vypukla válka. Po střídavých úspěších byl Matyáš se svými vojsky roku 1469 obklíčen u Vilémova. Jiří však místo vojenského vítězství volil raději jednání, v němž se Matyáš zavázal ukončit boj. Jakmile se však ocitl 
z dosahu Jiříkových zbraní, slovo nejen nedodržel, ale nechal se dokonce v Olomouci zvolit svými panskými spojenci za českého krále. Olomoucká volba měla kladný ohlas jen u papeže, ale přesto se Jiří ocitl v nevýhodné situaci.
	Aby si zajistil mocného spojence, vzdal se nástupnictví svých synů na královský trůn ve prospěch syna polského krále. Jak vojenské