Celá silueta hradu se tím zcela změnila, zvláště když později tyto chodbičky začaly doplňovat četné drobné arkýřky s vysokými špičatými stříškami, podobné, s jakými jsme se již setkali u věží 
a hrázděných pater paláců Karlovy doby. Nedostatek možnosti flankování se řešil tak, že do parkánu byly vestavěny bašty, většinou obdélné, nebo byla vystavěna celá nová linie takto vybaveného opevnění, někdy již dokonce na valu před starším příkopem.
       Válečné akce doby poděbradské však ukázaly, že ani tato opevnění nedostačují, protože jejich poměrně slabé zdi nedokázaly vzdorovat obléhacím dělům. Bylo nutné vystavět daleko silnější hradby a mohutnější dělostřelecké bašty.
       Jednu z prvních staveb reagujících na rozvoj dělostřelby a na uplatnění velkého množství děl představuje rožmberský Choustník 
(Ke zlepšení obranyschopnosti důležité pevnosti přistoupili Rožmberkové zřejmě již ve 30. letech 15. století. Hradební zeď na jižní straně hradu zvýšila výrazná nástavba, která nesla zřejmě roubený či hrázděný vyložený ochoz. Před starší hradbou této části hradu byla vystavěna parkánová zeď se dvěma čtverhrannými, dovnitř otevřenými baštami stejné výšky. Třetí baštu v západní části nahradilo rozšíření celého parkánu. Celé nové opevnění doplňoval mohutný příkop a val. Jeho západní konec navazoval na čtverhrannou věž, volně stojící na hřebeni v místě, odkud byl hrad nejsnáze napadnutelný.