Nezastavěná tedy zůstala zřejmě jen vstupní strana. Nejhonosnější úpravy se dostalo nejlépe zachovanému jižnímu paláci s velkým sálem v patře. Součástí této prostory se stal i dodnes zachovaný, křížovou žebrovou klenbou sklenutý arkýř. K paláci přiléhala kaple, nastavěná na velkou baštu půlválcového půdorysu. Obranyschopnost této části hradu zlepšil parkán, procházející vysokým, valeně sklenutým průchodem v baště s kaplí. Toto řešení,
s nímž se ještě setkáme, vyplynulo z potřeby zajistit obráncům neomezený přístup k ohroženým místům z celého parkánu. Z obrysu jádra vystupovala kromě bašty s kaplí i mohutná čtverhranná baštovitá stavba, sestupující až ke dnu příkopu, kde byla vyhloubena studna.
       Hned po znovuvýstavbě jádra se přistoupilo k budování nového vnějšího opevnění, které ohradilo i nové předhradí. Značná část tohoto nového opevnění zaujala korunu valu před starším příkopem. Místo budování nové hradby zvolili stavitelé velmi pokrokovou možnost - val zvenčí obezdili. Tím byl položen základ způsobu výstavby opevnění, jenž se užíval v mnohem pozdější době. Mohutný zemní násep s obezděným čelem je totiž proti dělostřelbě velice odolný. Pokud by se přece jen podařilo zeď prorazit, hlína by průlom uzavřela. Na Klenové zpevňovaly novou hradbu ještě masivní plné bašty. Na jejich horních plošinách i koruně valu, která šíří překonává všechny dosavadní ochozy, mohly zaujímat palebné postavení i velmi těžká děla.